Před časem jsem si napsal text, který je spíš na diskusi u stolu, než na kázání. Přesto má vlastně formát kázání. Udělejte si s ním, co chcete... Nejlépe: Diskutujte!

Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili,
od toho budou žádat tím více. Lukášovo evangelium 12,48
"Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Izajášovo proroctví 55,1

Peníze
"Křesťané mají hovořit o spasení a duchovních záležitostech, ne o penězích!" namítá leckdo. Však jsou ale peníze duchovní záležitostí. Náš svět není na dvě půlky! O penězích mluvili poměrně svobodně všichni Boží lidé, Pána Ježíše, Syna Božího, nevyjímaje. Jednou svěřil Pán Bůh prorokovi Ageovi (Ag 1,5-7) tato slova:

"Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty! Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku. Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty."

V roce 520 před Kristem, kdy tato slova zazněla, se rodil svět peněz. Dareios, panovník médskoperské říše se dostal do problémů. V říši bylo tak málo potravin, že by se mohli lidé spíš živit drahými kovy, než pšenicí. Bylo to kvůli neuváženému hospodaření jeho předchůdce, který jen válčil. A tak Dareios řešil inflaci zlata a stříbra tím, že začal razit peníze - dáreiky. V Indii se stalo daleko později vlastně totéž. Východoindická společnost britská platila Indům za koření a látky zlatem a stříbrem, které Britům před tím Indové v daních odevzdali. Výsledkem byla země utopená ve zlatě, ale chudá a bez prostředků, které ožebračení rolníci nestačili vyprodukovat.
Zkrátka, Izraelité vydělali zlato a stříbro, ale neměli možnost si za to nic koupit. Jako by měl jejich váček děravé dno. Svoje domečky si postavili, ale ekonomika nešla dopředu, hrozil hlad. Nedaleko od nich stál rozestavěný chrám. Osmnáct let ho nebyli schopni dodělat. V přeneseném významu můžeme říci: Církev byla zarostlá divokým křovím, nebyl na ni čas, nebylo na ni zlato a stříbro. Nedalo se s ní hnout.
Svět peněz  platí až podnes tak, jak jej Dareios nastartoval. Pokud máte zlato, je to fajn, ale jeho hodnota se nepočítá ve zlatě, ale v penězích za unci (váhovou jednotku).   Abyste měli hodnotu vhodnou k dalšímu  nakládání, musíte zlato a stříbro převést na peníze. Vykoupit.
Jak to známe z našich starších bankovek, papírové peníze byly kryty hodnotou zlata a stříbra. Kdyby bylo co jíst, mohl vypočítavý člověk v Izraeli čekat, a pak někdy to zlato prodat - za  peníze. Ale to nešlo. A tady Pán Bůh významně pronese tato slova: 
Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. (Ag 2,8) (Vy, kdo jste ještě na titulní stránce, klikněte na nadpis a čtěte dále...)

V pohádkách to známe v té podobě, že se zlato s chtivostí nahrabané do šátku změní v suché listí nebo hromadu kamení. Všechno, co jsme si pečlivě vydělali, spočítali a považujeme za své… Patří Pánu. Jako by Bůh řekl: "Tak pozor, pokud jde o peníze a hodnotu, která za nimi stojí, pak to všechno patří mně!" A ještě navíc: K údivu všech, Pán Bůh bude mít přízeň pro stavbu chrámu i u pohanských národů, ony přijdou s tím nejvzácnějším, co mají. (Ag 2,7) Tj., pohané přispějí na svaté věci, když jim poručí Pán.

To, co jsem řekl, můžeme odsunout do historie. Ale, pokud si to připustíme k srdci, dostáváme se do zmatku. Dnes přece platí, že pracovat může každý. A má podle svých zásluh to, co mu patří. Jenom líný člověk je chudý a nemá peněz. Jedna z prvních otázek, kterou používají dorostenci i dospělí, je otázka po ceně: "Za kolik…?" Peníze hýbou světem i námi. Někdy se cituje i takový chyták: "Víte, že je v naší ekumenické Bibli napsáno, že peníze vyřeší všechno?" (Kniha Kazatele 10,19b)
Čím větší kapacity nás však poučují o tom, jak je trh všemocný a  všechno je prosté a jednoduché, tím více je nitro mnohých lidí naplněno hořkostí. Vypočítáváme, kolik se nenávratně ztratilo úspor v bankách. Roste závist, přetrvává nenávist vůči těm, kteří špatným hospodařením dokázali nashromáždit mnoho peněz, ale nedokázali zachovat jejich hodnotu. Objevil se nový terminus technicus: mafiánský kapitalismus.

Ruku v ruce s tím je třeba říci, že je mnoho práce, která se nedá ohodnotit penězi, která se nevykonává za peníze. Například Händelův Mesiáš. Autor jej s typickou rychlostí složil a sbor jej poprvé provedl 13. dubna 1742 pro dobročinné účely. Pak jej chtěli uvést v Londýně, jako umělecké dílo, čistě komerčně. Koncert naprosto propadl. Autorská práva pak Händel dal v roce 1759 nemocnici, aby získala z pravidelného provádění každoročně prostředky.
Víme také, že C.S.Lewis, autor mnoha skvělých knih, vydával svoje knížky s křesťanskou tématikou s tím, že peníze za to nechal k dobročinným účelům. Nakonec známe přece příběh z evangelia:
Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků  a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly. Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. (Lukášovo evangelium 8,1-4)

To, že Pán Ježíš pracoval zadarmo a  nechal se podporovat, to neznamená, že by byl neschopným, nezodpovědným lenochem. Je to proto, že si byl vědom hodnoty své práce, která byla nezaplatitelná a nechal se podporovat lidmi, pro které to sponzorování byla čest.
Je mnoho činností, mnoho práce, za které vás nikdo ani dnes nezaplatí. Je třeba si příběhy o takových lidech vyprávět u domácího stolu s dětmi. Je třeba připomínat i dnešní myslitele a osobnosti, kteří dovedou vybočit z nesmyslného světáckého systému hodnot a jednat jinak. Je třeba s vědomím dětí podporovat činnost, která nevede k dalšímu získání prostředků. Je třeba pěstovat solidaritu s těmi, kteří si ani vydělat nemohou.

A jak je to s tou solidaritou? Liberalismus se stal opakem komunistickému rovnostářství. Jsou tu bohatí a chudí! A lidé, zvykněte si na to! Je to složitější, než na několik minut kázání. Ve Starém zákoně to tak neplatilo. (Exodus 16,18) Na poušti se sbírala mana.  Někdo sebral víc a někdo méně. A pak se navzájem sdíleli tak, aby měl každý tolik, kolik potřeboval. Jeden ómer (objemová jednotka) na osobu. To není tak, že měli všichni stejně. Že se zvyšovala životní úroveň a pátý rok putování to bylo pět ómerů na osobu… Každý měl tolik, kolik skutečně potřeboval.

Zajímavé je, že když roku 140 před Kristem dal řecký král Antiochius VII. povolení Šimonu Makabejskému razit židovské peníze, na reliéfu mince byl mandlový keř a nádoba many. Jakoby řekli Makabejští: Mana je normou také pro peníze. V novozákonní církvi jde o totéž. Když čteme apoštolské listy, najdeme tam tato slova:
"Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně: Váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání,…"
"…Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli."
(2. dopis Korintským 8, 9,13-14)

Církev má odstranit nedostatek jedněch z nadbytku druhých. V zásadě je třeba z kazatelny říci, že jsou pravidla pro vzájemnou solidaritu obsažena v Bibli Starého i Nového zákona. Jenže křesťanství v historii respektovalo prapodivné odchylky od tohoto řádu. A možná ještě dnes. Mazaní lidé nebyli jen mezi těmi bohatými, ale i mezi těmi chudými. Apoštolé museli psát do svých dopisů také toto:

"Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací.  Vy však, bratří, neochabujte v dobrém jednání.
Neuposlechne-li někdo těchto slov, která vám píšeme, dejte mu znát, že k vám nepatří; tím bude zahanben. Ale nejednejte s ním jako s nepřítelem, nýbrž varujte ho jako bratra."
(2. dopis Tesalonickým 3,10-15)

Komunismus nás naučil znát jednu hodnotu: "Mít se dobře." A protože komunismus povstal z překrouceného evangelia a ze zmateného křesťanství, udělejme si pořádek v hodnotách. Meditujme nad svým srdcem a meditaci skončeme v pokání. My sami, pokud jsme Kristovi, byli jsme vykoupeni. Naše spasení znamená nějakou hodnotu. Pro nás je spasení zdarma:
" …všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši."
(Dopis Římským křesťanům 3,23n)

a pro Boha za hodnotu krve:
"Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou." (1. dopis Petrův 1,18-19)
To je základ pro soudržnost, protože jsme zadarmo vzali velice vzácnou spásu, zadarmo ji máme i dát dále.

Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. (Matoušovo evangelium 10,8)

Je třeba pěstovat vzájemnost, kterou zná Písmo Starého i Nového zákona. Je třeba o penězích a hodnotách, které peníze vyjadřují, mluvit, protože to, o čem se nemluví, se stává obsahem utajených vášní (Dopis Efezským 5,5). Peníze nejsou božstvem, ale jen nástrojem Božího konání.

Protože Bůh je majitelem všech základních hodnot, zlata i stříbra, je třeba umět někdy pracovat bez peněz v církvi i mimo ni (viz Nehemjáš 5 a 1. dopis Korintským 9,13nn). Je třeba umět peníze dávat, půjčovat a peníze zase přijímat darem. Peníze totiž "dopomáhají ke všemu", jak zní lépe přeložený text z knihy Kazatel.

Ilustrace: Francesco Sambo

Přemýšlím i o levitských právech ve starém Izraeli. Vnímám českou nechuť k černoprdelníkům a kněžourům, husitský a komunistický jed, který v duchovním vidí příživníka. Nesmyslné žvásty o chudém Ježíši si kladu do světla evangelií a židovských pravidel.

Na obrázku je klika sychrovského zámku, na níž je rodové heslo Rohanů, jímž se vcházelo do celého areálu: Potius mori quam foedari - Raději zemřít, než být nečestný. Nevím jak Rohanové, ale jistě je to Ježíšovské heslo a sluší všem kněžím. O kněžských hříších či Zastupitelské imunitě je kázání, které jsem si napsal do kapsy. Čtěte ho tady.

Správní rady Olivovy nadace a Olivovy dětské léčebny, o.p.s., které byly v dlouhém sporu a jejich neshoda byla mediálně přetřásána, se vzájemně dohodly na narovnání vztahů ve společném jednání 15. 3. 2010 večer. V případě Olivovny jsme  - jako církev - obviňováni z vedlejších zájmů. Přijímám to s úsměvem. A dohoda o smíru je pro mne nejlepší odpovědí.

Přikládám svoje nedělní kázání o tom, že Ozdobou synů jsou otcové, jak říká biblické přísloví. To si stáhněte tady. A pokud chcete číst text memoranda, které jsme podepsali včera večer, tak klikněte na nadpis článku

Memorandum přijaté Olivovou nadací a Olivovou dětskou léčebnou, o.p.s.,
na společném jednání dne  15. 3. 2010 v Říčanech

Olivova dětská léčebna, o.p.s., lituje nevhodných výroků svých zaměstnanců, které v minulých létech poškodily pověst Olivovy nadace a její práce. Ve smyslu odkazu Aloise Olivy, v jehož stopách obě neziskové organizace pokračují, se obě strany vzájemně zavazují, že dodrží ujednání ve všech dříve ujednaných smlouvách a budou se vzájemně podporovat. Obě organizace mají zájem spolupracovat k úplné spokojenosti všech, především dětí a ostatních pacientů a pracovníků léčebny, kteří se o ně starají. Správa majetku bude plně zajištěna k plné spokojenosti Magistrátu Hlavního města Prahy i Města Říčany.

K datu 15. 3. 2010 sjednaly obě organizace dohodu o umoření dlužných částek splacením dluhu. Olivova dětská léčebna, o.p.s., vyhlásila výběrové řízení na nového ředitele a provádí inventarizaci majetku, zvláště závazků, které vyplývají z minulého období. Správní rada Olivovy dětské léčebny určila auditorku a připraví výroční zprávu společnosti za rok 2009.

Podepsáni představitelé správních rad obou organizací.

A tady mám jednu specialitu: V mé širší rodině jsou lidé, o nichž se píše na webu www.pametnaroda.cz a zvláště tady.

Kladu si dnes otázku. Kde se Ježíš vlastně narodil? Koho zajímá odpověď, ať si stáhne text tady.

Přikládám Vám kázání jak zvukem, tak v textu, měl jsem jej minulou neděli v Olivovně. Téma souzní z nadpisem tohoto článku. Čtěte, poslouchejte a komentujte.

Do rodiny našeho budoucího sboru jsme přivítali sedm nových členů a spoustu dětí. Tady je jejich fotka. Další fotografie ze skutečně první bohoslužby v Olivovně najdete v galerii. Fotil Michael Novák. Slavili jsme Večeři Páně a kázání bylo o rodině a dětech. Tady je text, zvuk musíme vyladit, moc by se to nedalo poslouchat. Vše je pro nás nové. Další neděli volíme staršovstvo a hlasujeme o samostatnosti.

Loučili jsme se s prostory, ve kterých jsme strávili roky v Boží péči a dobrotě. Končili jsme také výklad dopisu Římanům, který nás doprovázel čtyři roky. Samozřejmě, že by se slušelo u něj zůstat déle a promýšlet jednotlivé kapitoly pečlivěji. Nicméně...  Třeba k tomu dojde.

A takového pána získat, to nebylo nijak ponižující. Byl to silný vztah, který by bylo velmi zlé porušit jak z jedné, tak ze druhé strany. Jak od rytíře, tak od pána. Být poddaným, být lenníkem svého pána, to neříkalo nic o hodnotě toho nebo onoho člověka.

Pán přijímal rytíře přísahou. Nebylo to žádné letmé podání ruky a poplácání po ramenou. Rytíř odložil zbraně, poklekl, sepjal ruce a vyslovil slib, přísahu: „Tímto dnem se stávám vaším mužem životem i údy.“ Byl to slib člověčenství, tzv. Homagium. Ten slib z nich dělal muže či lidi, držel je v tom, do čeho byli stvořeni. A pán jej za ty sepjaté ruce zvedl a políbil jej. A tak se mu stal pánem a ten muž rytířem.

Když se modlíme, klekáme si a spojujeme ruce a Pán nás přijímá a bere za své. Líbá nás a my se teprve stáváme lidmi, jakými jsme byli stvořeni. Teprve tehdy. Až tehdy.

To byl nadpis dnešního kázání, jehož text máte zde a zvuk tady. Nicméně je to také rys Karen Johnson Freeze, se kterou jsme se s přáteli loučili v pátek večer při koncertu jejích dětí v Pálffyovském paláci na malé Straně. Sama obětavě nespokojená se sebemenšími detaily překladů a odborných prací v oboru historie technologie, designu a dalších odvětví. A zároveň zahrnující vděčně celou oblast východní střední a jihovýchodní Evropy. Znali jsme se dlouho, přivážela k nám na každé léto zajímavé lidi ze Států, aby se věnovali našim studentům angličtiny. Díky ní bylo navázáno mnoho kontaktů a známostí. Nicméně, Karen byla také jen člověkem. Pro mne byl páteční večer nádherně objektivním zastavením. Hospodin nás všechny snese. Vede a dovede nás až k sobě! Žijte z toho!

Příští neděli budeme v Olivovně, jejíž kapli si pronajímáme na zkoušku. Vypadá to, že od října tam budeme nastálo. Čas zůstává, bohoslužby tedy budou v 10.00 hodin. U tohoto článku je fotka  mého nejstaršího syna. Je to pramínek vody odkudsi z Jeseníků.

Nejsem kačer. Ale toulal jsem se minulý týden mezi jihočeskými rybníky a přemýšlel nad mapami. Našel jsem mezi rybníky Starého Vdovce, Nového Vdovce, Ženicha, Starého Hospodáře a Nového Hospodáře. Na Třeboňsku jsou také rybníky Víra, Naděje a Láska, Dobrá vůle či Skutek. A rybníku Svět přímo u Třeboně se říkávalo dříve Nevděk... Ten však dodnes světem vládne.

Na těch cestách mi Pán Bůh položil na srdce kázání o hledání Boží tváře podle Žalmu 27 a tady jej máte v textové a ve zvukové podobě z neděle 23. 8. 2009. Fotografie přibližuje slovo pro děti o lidském těle, které měla Katka Strnadová.

Přikládám zase několik výkladů Skutků apoštolských - či jak někdy říkám: Skutků Ducha svatého mezi lidmi. A tady jsem přidal kázání o otázkách, zvukový záznam z neděle 22. 3. 2009.

Kladu si mnoho otázek a přikládám dva zvukové soubory, jeden se slovem pro děti z neděle 22. 2. 2009 a druhý s kázáním. Stáhněte si je a komentujte.

Děti znáte Boha? (Ticho...) Dobře, nic se neděje. Znáte paní Františku Benešovou? (Ticho, ještě větší Ticho...) Dobře, nic se neděje. Paní Benešová peče skvělé buchty, "Chcete si vzít?" a nabízí buchty dětem. Takové domácí, voňavé, tvarohové z mísy. Děti mají nafouknuté tváře a odpovídat nemohou. (z řady rodičů se ozve: "Kolovat!") A už přeci jen trochu paní Benešovou znají, kdykoliv zaslechnou její jméno, zavoní jim buchty. Ale stejně ji ještě neznají. Potřebují se s ní potkat.

Pán Bůh nám dává taky najíst, peče nejen buchty, hostie, kousky chleba, ale dělá taky strašně dobré víno a nabízí nám ho plný kalich. Pravda z chlebíčku vám, děti, rodiče ulamují kousek, ale z kalicha zatím nedají. Taky to jednou přijde!

Takže trochu toho Pána Boha známe, když nám jeho Syn rozdává takové dobroty. Ale potřebujeme jej poznat, a to bude tehdy, až se s ním potkáme. A jak si otevřeme Bibli, tak jej slyšíme mluvit, a pak se začneme modlit. Při modlitbě Pánu Bohu na tojeho slovo můžeme něco dokonce říct! jako třeba "Dobrý!" nebo "Zkus to ještě jednou, nechápu!"  A jistě se s Ním potkáme až umřeme, ale může se stát, že se s námi Bůh potká hned dneska či zítra. V evangeliu říká Boží Syn: "Cokoliv byste udělali jednomu z těch nejmenších, Mě jste udělali. A kdo vidí mne, vidí Otce." Tak dávejte dneska pozor! Poznáte určitě Boha!

Volný překlad písně Halelujah L. Cohena

Slyšel jsem o tajném akordu,
který hrál David a zalíbil se Pánu,
Ale vy se v hudbě nevyznáte, že ne.
Jde to asi takhle – čtvrtý, pátý,
V moll padá, v dur stoupá
Bezradný král skládá aleluja

Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja

Tvá víra byla silná, ale potřebovals‘ důkaz
Viděl jsi ji koupat se na střeše
Její krása a měsíční svit tě porazily
Přivázala tě ke kuchyňské židli
Zničila ti trůn, sestříhala vlasy
A z tvých rtů vytáhla Aleluja

Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja

Říkáte, že jsem vzal jeho jména nadarmo
To jméno dokonce ani neznám
Ale kdybych ho znal, vážně, co to pro vás znamená?
V každém slově je světla záře
Nezáleží na tom, které slyšíš
To svaté nebo poničené Aleluja

Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja

Udělal jsem, co jsem mohl, nebylo toho moc
Nemohl jsem cítit, tak jsem se snažil dotýkat
Mluvil jsem pravdu, nepřišel jsem vás mást
A i když by to vše dopadlo špatně
Budu stát před Pánem písně
A na jazyku nic než Aleluja

Aleluja, aleluja, aleluja, aleluja