KŘIŽOVATKA

Kaplanův protest

2012-05-04T12:15:54+02:00

Tak máme v Praze skutečný bordel, protože naplňuje etymologii toho slova vyjádřenou malými komůrkami, chudobou a bídou jak morální, tak - možná - i skutečnou. Předpokládali byste, že se musí provozovatel ptát sousedů... Musí mít spousty evropských povolení... Ale lidská práva tady zpívají špatnou notu. Hájí spíše provozovatele, nebo nehájí nic. Třeba na něco právníci přijdou. Ale zatím nic, dokonce městská část si připadá slabá. Chodí sem prý spousta šmíráků, nejenom zákazníci. Kdekdo o tom povídá, mlčení (skvělý lék) už nejde použít.

Nechme poslance, aby hledali legislativní řešení. Co ale takhle zamalovat výlohy, zlít je barvou z kýble, říci nějak ne. A pak se nechat potrestat. Mně by bylo bližší si od Prahy 1 pronajmout chodník, postavit lešení, na něj desky a zmalovat je. Nějaký solidní street art. Jen ne, proboha, pobožný... Když do toho někdo jde, dám tři kila, jako příspěvek na nájem.

No comment

2012-05-03T13:56:46+02:00

Mimo koncept

2012-04-26T17:41:49+02:00

Když v únoru 1948 pochodovaly Lidové milice ulicemi ve zbrani, vyběhl na stupínek v žižkovské modlitebně jeden z mých strýců, Jaroslav Kvasnička, a zvolal: "Lůza vládne!" Později, po jiných událostech, když se pokoušel utéci do exilu, byl zadržen, umístěn v pracovním táboře a "zcela náhodou" mu spadl schod na záda. Zemřel v bolestech bez odpovídající lékařské péče.

Oč jiné je, když v bezpečném rozhlasovém studiu sedí zaopatřený a spokojený vatikánský občan. Přesto se v několika minutách, které jako kardinál dostane, vysloví se nad ojedinělou demonstrací odborových svazů nebývale tvrdě. Podle něj jde o ochlokracii, tedy o vládu lůzy.

Demonstrovat naši lidé neumí stejně, jako neumí mnoho dalších věcí souvisejících s demokracií. Pokud budeme jako Francouzi, kteří táhnou ulicemi třeba dvakrát týdně, naučíme se i demonstrovat a demonstrace snášet. Pan kardinál by se měl ovládat a obecně vystupovat na straně slabších. Obrana vlády a poslanců by mohla v těchto dnech, kdy jde o zákon o majetkovém narovnání státu a církví, být chápána účelově. Mne osobně hluboce urazila.

Kaplanův výlet

2012-04-25T09:43:07+02:00

Deset let jsem působil na severu Čech, v Děčíně. V uspořádání socialistických norem, byl sbor od Děčína až po Chomutov. Tedy jel jsem se podívat domů. Kázal jsem tam, takže kázání připojuji tady ke stažení. Děkuji všem Ústeckým, že se o mne pěkně starali. Obrázek je z prací Vladimíra Škody, a získal jsem jej díky výstavě Negativ-Pozitiv. Zvala mne na ni paní Miroslava Hájek z Novarry. Instalace byla v APAtelieru ing. arch. Josefa Pleskota

Rabínská úvaha

2012-04-21T01:31:51+02:00

Rabbi Shmuley Boteach (autor knihy Kosher sex a také nové knihy Kosher Jesus) napsal pro MOMENT MAGAZINE'S několik slov o mesiáši. Volně je budu citovat a přidám svoje slova. Židé, podle Shmuley, nesou koncept lineárního pohybu dějinami. Jdou stále dopředu a na závěr dějin přijde mesiáš. Vidí dozadu i dopředu, jen co oči dohlédnou. Vidí svoje bídy a radosti. Svůj růst. Východní náboženství zase chodí v kruhu, protože podlehlo tomu, jak to chodí ve stvořeném světě. A my, západní lidé, převážně křesťané, věříme v to, že se stále více a více polepšíme, vždy vystoupáme o schod výše a pak zase s mnohým odříkáním lezeme přes další římsu na další rampu a pak zase do stěny a vzhůru k další plošině. Věříme v pokrok. A problém tohoto pokrokářství je, že když se ohlédneme, vidíme jen na konec toho skalního plató a taky vidíme jen na hranu té další římsy, přes kterou se potřebujeme dostat. Nemáme žádný celistvý koncept. Ten právě patří Židům a těm, kteří jej s nimi sdílejí.

Pokud je to tak, pak se nezmůžeme na pokání, protože to, co je za námi radši zapomeneme a nevidíme a trpíme chorobnými ideály, protože si nedovedeme představit, kolik schodů ještě musíme překonat. Na tom něco bude!

Sborový zpravodaj z Říčan

2012-04-16T23:51:44+02:00

Od neděle po Velikonocích jsme začali vydávat sborový zpravodaj elektronickou cestou. Vždy po neděli, nejpozději v úterý dorazí do emailových schránek všech, kteří mají zájem získat informace. Přihlásit se můžete k odběru (a odhlásit také) přímo zde na webových stránkách říčanského sboru.

Velikonoční kaplanův splín

2012-04-16T23:37:36+02:00

Páni faráři to mají zmáknuté - a nejen oni - žonglují smrtí a zmrtvýchvstáním, že se až lidem otvírá pusa údivem nebo taky usínají. Nezachvěje se jim hlas, když recitují fakta věrouky. Skládají to jako zpěvníky každou neděli do poličky. Buď všechno ví, nebo nad tím vším nepřemýšlejí.
"Jakpak mohou být živí lidé vlastně mrtví a jak mohou být mrtví živí navěky? Jak může živý člověk mít život věčný, když stárne a podléhá chorobám? Jak může být smrt přemožena, když zvítězila a Ježíš zemřel. Proč mají křesťané v symbolu kříž a ne otevřený hrob?"

Jízdní řád evangelia, se může stát jen uklidňující mantrou jako stanice na trati do Jeseníka, myslím na recitování stanic ve vynikajícím českém animovaném filmu Alois Nebel. Ale div Velikonoc je naprosto jistě nevysvětlitelným, nemá logiku a nejde posadit do jízdního řádu. Nejsou to kuželky a ani šachová partie. Je a zůstane to div, když smrt pohltilo vítězství - na kříži. Já tichnu a zírám.

P.T. ctěným spoluobčanům

2012-04-01T21:56:02+02:00

Oznamuji, že jsem ke dni 31. 3. 2012 rezignoval na místo ve správní radě Olivovy dětské léčebny, o.p.s., a předal jsem rezignační dopis zakladatelům. Udělal jsem to po řádné úvaze, která brala v potaz to, že můj řádný mandát končí v listopadu t.r. a také, že se zakladatelé vyslovili, že nemají zájem na spolupráci. Důvod mi nesdělili, ač jsem o to žádal začátkem února t.r. písemně. Tím pádem nejsem ani kaplanem léčebny.

Děkuji všem, kteří mne podporovali. Udělala se spousta práce a léčebna snad zůstane pro děti. Přál jsem si to a pracoval jsem pro to. Teď musí nastoupit jiní, přeji jim hodně sil a zdaru, taktéž i těm, kteří ve správní radě zůstali.

Další Oáza na cestě k domovu

2012-03-26T12:41:37+02:00

Měníme místo scházení. Děkujeme za pobyt v oáze parku a kaple v Olivovně. Narostli jsme tam a přesouváme se do Konferenčního centra Oáza, v směrem na Světice v ulici V Chobotě 2112, kde si nás najdete ve stejnou hodinu, v 10:00 téměř každou neděli. Tak i o Velikonocích. Nicméně 15. 4. 2012 nás najdete v Kulturním domě U Boudů v Kolovratech v Mírové ulici také v 10:00. A na poslední neděli v dubnu - 29. 4. 2012 vás zveme mimořádně v 9:00 hodin k rozhlasovým přijímačům na Českém rozhlase 2 Praha nebo fyzicky opět do Oázy. Přenášíme bohoslužby.

Mojí ženě je poprvé ....sát

2012-03-24T01:42:01+02:00

Zašli jsme do obchoďáku... Vybírali jsme hodinky pro manželku a koupil jsem si boty, pak jsem to chtěl napravit, tak jsem zabočil do značkového světa parfémů. Zíral jsem, jak nás paní prodavačka přesně odhadla. Jako příjmovou skupinu a pak manželku, jako osobnost. Nabídla první, pak druhou a třetí vůni, ale manželka chtěla čtvrtou a sedmou. Hlava nám z toho šla kolem a já obdivoval tu paní, jak ještě dokáže mít přehled po tom, co nám dala. Ta první voňavka to vyhrála. Má nudný flakón, ale podle flakónu manželka nevybrala lepší vůni, jen tu skleničku... Tak jsme koupili. Svou paní jsem odeslal, aby si vyzkoušela řasenku, což chtěla, a platil jsem. Teprve mi došlo, jak je prodavačka smutná. Až doma mi došlo, že se mne ptala na datum narození mé ženy ke kartě zákazníka... A co když nemá manžela, co když její manžel nezná její datum... Posílám jí díky a taky za ní přidávám noční modlitbu, ať voní Hospodinu jako dobře smíchané kadidlo.