Křižovatka

Spíš zpověď. Dnes jsem nemožně kázal. Tedy strašně dlouho. Možná toho bylo nemožného víc. Byl jsem unavený, protože jsem v noci moc nespal. Nakonec jsem se se zubem vydal na pohotovost do Prahy. Takový Karlák kolem třetí ráno, to je život. A tu se šedovlasý chlapík s nešťastným obličejem (bolest není vidět) plouží parkem. Ohlížely se za mnou kurvičky a šeptaly své vykřičené nabídky a já viděl dvojitě, protože jsem potřeboval spasení od zubařova vrtáku. Nakonec Pán Bůh vzal doktora a ten zase vrták a zub mi otevřel a vyčistil kanálek. Narval mi ale do tváře anesteze tolik, že jsem měl hubu nakřivo a děvčata to zase asi viděla a šepotala kolem mne jako sirény na moři. Prošel jsem tam i nazpět, jako by sirény nebyly, tak jsem se to učil. Jediný způsob, jak nepřijít o čest, o zdraví a hlavně o peněženku. A až v autě mi došlo, jak jimi pohrdám, jak se mi to hnusí kdesi v průjezdě a na sedačce v autě. A nad ránem mi můj Pán řekl, že jsou to taky lidi a že mu jen jedna věc vadí, že jsem jimi pohrdal. Prosil jsem jej o odpuštění.
Jsou prázdniny, je masopust. Lidí málo. V kapli pak seděl hned vepředu host. Přišel na bohoslužby Záviš, kníže pornofolku. Můj Pán má divné způsoby. Záviš mi dal CD balad a pečlivě poslouchal. A jak jsem na začátku napsal, děsně blbě jsem kázal. Asi z únavy. Tady je to ke stažení.

Bývalo zvykem, že se na naši konferenci objevovali i kazatelé ze Slovenska. A to v hojnějším počtu, než dva či o pár více. Do Havlíčkova Brodu přijeli a mluvili dva. Oba dva poměrně emotivně vysvětlovali, proč by měla Církev bratrská být československá i nadále. Ale protože se pohybovali v citové rovině a ne v rovině střízlivého a faktického uvažování, nereagoval jsem na ně ani slovem. Nejsem s nimi ve sporu. Taky se vůbec nebavili se mnou, ale potřebovali oslovit celé shromáždění. Jsem přesvědčen, že najdeme společnou cestu a domluvíme se. Co jsem chtěl říci, to jsem napsal do našeho časopisu (Brána 2/2012) a stojím si za tím. Tady si to můžete stáhnout. A taky jsem měl tu čest kázat před Večeří Páně, kterou končíváme naše jednání. Tak tady je ke stažení kázání k Večeři Páně.

Tuhle na návštěvě mi nadšeně ukazovala jedna paní knihu, kterou jsem si se zájmem prošel. Byla z městské knihovny a podle doby čekání na její výpůjčku se těší velkému zájmu. Církevní dějiny táhnou... A nejvíce moje Rouhače či zájemce o Základy křesťanství. Tím pádem jsem moc rád, že jsem tu knihu viděl.
Ale jsem upřímně nešťastný, že se u nás tisknou knihy, které celkem dobře popisují svět, ale na dějiny Čech a Moravy zapomínají. Naprosto v té knize chyběla Jednota bratrská, jakýkoliv vývoj šestnáctého století v srdci Evropy a samozřejmě i Komenský. K čemu taková kniha? A proč se netiskne něco podobného, jak byl svého času spisek Štěpána Šoltéze? Půjčuji jeho starou verzi. Ujišťuji, že na dějiny anglosaských zemí nezapomíná!

V létě jsem procházel úvody k malým prorokům, tedy i k Abdijášovi. Musel jsem tehdy myslet na Zbabělce. Četl jsem to Škvoreckého dílo jako nutnost, ale zaujalo mne myšlenkou a když už jsem se setkával s hlavními hrdiny (nejblíže od kamery je neostrý jeden z nich - Libor Volný) získalo si mne! A tak dávám v plac nejenom Libora a šťastného Škvoreckého, ale také i poznámky, jsou ke stažení zde.

Vlastně o něco víc, co jsem přecházel z Karmelitské do Harantovy a nerozuměl jsem tomu, co se děje. Byli jsme v církvi a doma drženi stranou, ale tady jsem se najednou ocitl v klínu pravdy. Soudili tehdy Plastiky a udělali pro ně doslova cvičení. Dodnes si to pamatuji stále si to budu připomínat. Proto sem dávám dnešní kázání, které jsem neměl ve svém sboru, ale v Praze-Libuši, na místě, kde začíná nová církevní práce. Můžete si jej stáhnout zde. Ilustrace: Francesco Sambo

Jako čerstvý šéfredaktor jsem hned druhý měsíc svého působení v Náchodském zpravodaji psal tiskové zprávy a články k návštěvě Josefa Škvoreckého. Laskavý Libor Volný mi opravoval hrubky a Jaroslav Suchý radil, co se hodí a co ne. Oba jsou mimo jiné Škvoreckého postavami ze Zbabělců. Musím se přiznat, že jsem se vedle nich mnohému naučil a ani poskakování kolem pana Škvoreckého tehdy, v roce 1999, ani později, mi nebylo zbytečné. Dnes už je všechno minulostí. Jeden, druhý a dnes i třetí, jsou na věčnosti. Prý říkávali: "Look at her!" a zkrátili to označení děvčat na "Luketa", tak dnes Look at him! (pastel od Bohumíra Španiela, Josef Škvorecký 1945)

Před Vánoci mi zavolala jedna paní z Hory Svaté Kateřiny na pomezí Čech a Německa, jejíž život trochu znám, a prosila mne, abych se pokusil o výklad jednoho biblického textu o zlu a dobru. Shodou okolností je právě zmíněný text z dopisu Římanům (12, 21) slovem pro rok 2011 z Hesel Jednoty bratrské, tak jsem do toho psaní vypsal svoje bilanční myšlení a provokoval jsem několika tvrzeními, která možná neprojdou ušima teologů. Tak se můžete pokusit o reakci. Budu za ni vděčný. Pište třeba rovnou na můj e-mail: dkvasnicka(zavináč)gmail.com A tady je ke stažení zníměný text, který jsem do severních Čech odeslal právě dnes.

Učím se zvonit. Pokud si někdo myslí, že vodit loutku a tahat za provázky je tak jednoduché - mýlí se. Musíte se s loutkou sžít. A pokud si někdo myslí, že zvonit je tak jednoduché, že jen taháte za provaz a "Alois a Luisa Olivovi" zvoní, nepochopil nic. Musíte se se zvonem sžít a pochopit jeho duši.
Rytmus může mít několik úrovní. To třeba zvoníte jako na poplach, ding-ding s výkladem třeba slá-va, slá-va nebo ho-nem, ho-nem. Tak jsme zvonili včera s andělskými kůry na počest narození Páně.
Pak ale můžet zvonit volněji, jeden úder větší a druhá strana jen přiklepne. To by se to ding-dong dalo pochopit jako tak-jo, tak-jo. Je to skoro jako rytmus srdce. Rytmus života. No a nakonec jen jednostranný úder ding, ding, který říká smířené jo, jo či trochu zklamané oj, oj. Najdu třeba ještě jiné rytmy. Prý se kdysi podle rytmu umíráčku dalo poznat, kdo umřel... Ale my nemáme umíráček, je to věžní zvon, který připomíná život. V pátek, o státním smutku, jsme zvonili na zvoničce před kaplí.
Mně ale spíše jde o to, abych našel mezi dětmi někoho, komu budu moci předat odpovědnost a nějaké úctyhodné řemeslo, protože takový Zvoník...

16. prosince 2011 prolétla koronou Slunce kometa Lovejoy. Byla předurčena k zániku, protože prolétla blíže, než obíhá Zemi Měsíc. Nicméně se po čase objevila na druhé straně. Slunce ji pomátlo,  kometa vytančila ven a pokračovala dále. Nikdo nepředpokládal, že Slunce má menší moc, než stanovily výpočty. Vysvětlení hledali odborníci v tom, že kometa byla větší než předpokládali.

V roce 2003 jsem pracoval jako manažer občanského sdružení ANO pro Evropu. Byl s námi i Václav Havel při koncertu pořádaném před referendem o vstupu do EU na Václavském náměstí. Zaujal mne zblízka jako křehký a obyčejný člověk. Ožil při zájmu o rozhovory pro zahraniční televize a nejvíce při aplausu zaplněného Můstku, kde stálo pódium. Když zasedl ke stolu, nechal si číšníkem přinést studené pivo. Protože byl po nemoci, téměř orosenou sklenici plzeňského schovával, jistě ji nechtěl mít na stole při natáčení.

Obecně řečeno, lidé revoluce byli menší, než jejich obrazy vymalované médii. Obyčejní a někdy chybující lidé. Lidé potřebující Boží milost. Nic, co bych měl uctívat. Bratři a sestry, milované děti Boží.

18. 12. 2011 zemřel Václav Havel.

Pár poznámek všem, kteří mají pocit, že věřit nemohou či úpí nad svou malou vírou. Najdete je zde a buďte si jisti, že jsem zvědav na Vaše názory.

Církev bratrská narostla o devět procent. Ale čeho?! Když se sčítají jen dospělí nad osmnáct let, když se může každý svobodně vyjádřit a křížek věnovat i nevěrec sympatizující s církví, která v jeho očích udělala to či ono dobrého? Je pak možno říkat, že jsme narostli?

Takže bych tak nejásal. Plný vděčnosti za každou jednotlivou duši chválím Pána Boha za ten dar, že se k nám někdo hlásí. Ale pokud by to mělo něco vypovídat o naší práci, pak jsem přesvědčen, že je to málo. Necelých deset procent růstu za deset let vypovídá o tom, že jsme dali to, co jsme byli povinni. To je "desátek" A kde je zbytek? Vinen jsem i já.

S bratry katolíky nesu jejich úbytek a vlastně i s ostatními. Těší mne přírůstek zase bezmála padesátiprocentní u Křesťanských společenství. To je fajn. Čtu komentáře. Sdílím to, co dávno říkám také. Církev nežije dneškem. Nedávno se učil primas český od francouzského. Kdo ví, zda se u něj naučí to podstatné - přístup, nikoli jen technologie oživení v katedrále.
Francouzský primas nemá barokní roucha, mitra je taková nízká, románská - spíše čepec, roucha celkem prostá. Biskup a koncelebrující se před bohoslužbou v civilu projdou kněžištěm, prohodí slovo s kostelníky a lidem na očích komunikují jako obyčejní lidé. Bohoslužby v katedrále zahájí mladá žena. Nicméně, nechci řešit jen Francouze. I u nás evangelíků vládne takový až alibismus. Když synodní senior velké evangelické církve pro média pronese, že si nás lidé najdou, když budou potřebovat, pak mi jde mráz po zádech.

Většina zlořádů v Čechách běží zároveň s mlčením církví, nemáme názor ani na běžné věci a není nás až na výjimky ani u dobrých a perspektivních věcí.

Nadpis z Danielova proroctví ukazuje jiného sčitatele. Nebyl to stát a nebyla to sama církev, nebyl to král a jeho úředníci. To kdysi Hospodin posčítal rentabilitu království a uzavřel tím, že jej svěřil jinému. Na tomhle sčítání sejde.

Když se v úterý v belgickém Lutychu odehrála tragédie, která příliš připomíná, že jsme ve dnech vyhrocených sporů, tlaků a zmatků, na které slabí lidé reagují nesmyslným násilím, dotkla se mně zmínka o mamince, jejíž dítě bylo zasaženo střelou z automatické pistole do zátylku. V té chvilce se dítě dívalo na maminku, jako by se ptalo: “Maminko, co se to děje?!”
Tento příběh mi připomněl jiný z Bible, kde rodiče přinášejí svá nemluvňata k Ježíšovi a učedníci jim brání. On se nedá a učedníkům pak osobně vysvětluje, že to dítě, které nese rodič, už samo jde k němu. Má v tu chvíli maminčiny nebo tatínkovy nohy.

Ženy, které trpí domácím násilím, se vzepřou často až ve chvíli, kdy partner sáhne na jejich dítě. To proto, že to jsou Ony; tam je konečně jejich citlivost, vše ostatní zvládají až neskutečně trpělivě.

Ježíš se těch nemluvňat dotýkal, žehnal jim. Nemluvil s nimi, nemohl od nich skutečně nic čekat. A učedníci jej, mistra slov, měli k tomu, aby děti nechal a rodiče nevnímal. To on nemohl, vnímal je jako celek. Je pravdou, že rabín pracuje tak, že nechá stvořit tazatele otázku a pomůže mu ji vyslovit, pak mu pomůže, aby si na ni odpověděl a nakonec se s ním raduje. Tady Ježíš plýtval svým talentem. Jen se dotýkal.

Mimina byla pro staré rabíny, ne pro mladého (ještě by mohl dostat chuť chovat) a tak se měli starci jako třeba Simeon sklánět nad maličkými a dávat jim požehnání. Ale Ježíš to vidí jinak. Proto je dobré dětem žehnat, dotýkat se jich a přát jim, poznamenávat je Božím jménem.

Nemluvňata řvou. To je jediné, co dovedou. A proto je ďábel a netrpěliví dospěláci nemají rádi. Ďábel proto, že mu připomínají další nebezpečí, jak píše Žalm 8. Pláč nemluvňat ční k nebesům jako val proti zlu a nespravedlnosti, protože z nových dětí vyrostou Boží bojovníci.

Kaplan, kazatel či farář má na starosti lidské duše. A musí se postarat i o domy, lesy, zahrady. Jen pan ministr Besser, s nímž jsem se nemohl smířit už ve chvíli, kdy se na ministerskou misi chystal, ví, jak je možné ohodnotit práci farářů. Respektive její obsah. Poslal na husitskou církev kontrolní komisi a ta prohlásila, že když je farář pokřtěný katolicky a není záznam o nějakém křtu husitském, či nějaký členský lístek a průkaz (na práci totiž kašleme) zneužívají se státní peníze. Kontrolorům se podařilo oběsit husity v jejich vlastní oprátce, protože jejich předůležité normy vytvářejí past. Nebudu je hájit, měli si uklidit, ale nesedí mi to a ptám se, komu to sloužilo, že se z takových věcí dělala v médiích bublina!? Nutno říci, že je škoda, že husitská církev nemá hejtmana, ale jen patriarchu. Hejtman by totiž začal řvát a popadl by cep. Patriarcha napsal dvě stránky slabé obrany.

Například sháníte dárky, nebo je na stole právě prostřena večeře a máte domluvené divadlo či koncert a romantický večer s manželkou a protože budou děti u rodičů, stihnete i něco jiného. Je to fajn a dobře, že se to všechno vede a nemáme se zle, ale tady je dost nebezpečná věc, která by neměla správcům vašich peněz projít. Zcela jistě můžeme mnoho udělat, ozvat se a bojovat za jiné poměry.

O co jde? Zdravotní pojišťovny si usmyslely, že zmenší počet zdravotnických zařízení - a zvláště těch menších a chudších v regionech. Deset tisíc lůžek, které poškrtá bude ze sedmdesáti procent právě škrtáno v těchto nemocnicích. To ale znamená, že padnou a pojišťovny zůstanou na svých ziscích, které jsou nemalé, přesto, že spravují peníze vybírané zákonem. Kdyby byl napsán zákon, že na váš domácí účet přiletí měsíčně pár stovek tisíc a vy z nich můžete a nemusíte dát dále většinu, pak byste se nezlobili, že? A přesně tak to je s pojišťovnami. Pokud si chcete přečíst víc, najděte a prostudujte si článek na mém blogu na iHned

Můžete teď podpisem pod antimemorandum říci, že kartelová dohoda pojišťoven (nazývaná memorandum) není fér. A pomoci nejen nám, ale i sobě. Tady je k přečtení zpráva o stavu věci: Zpráva a tady je Antimemorandum a zde je podpisový arch. Můžete se podepisovat také za organizaci.

Přátelé napsali během října Svatováclavskou výzvu biskupům. A vystavili ji zde. Je to reakce na projev pana Klause na pódiu vedle oltáře poutní mše. Jsem spíše toho názoru, že větší pozornost projevům tohoto pána škodí. Nicméně, za slova Tomáše Halíka, která byla startem ke zmíněné petici, stojím také i já.

Vláda schválila 27. 9. 2011 návrh na vyrovnání s církvemi. To už se jednou stalo a psal se rok 2008. Na poslední chvíli jsme do jednání vlády přivezli ještě horkou brožuru s čísly a návrhem zákona v černé limuzíně. Byla okamžitě rozdána ministrům a novinářům. Vláda měla připravený plán diskuse a možná i ústupové verze. Vyrovnání se však nelíbilo. Možná Hradu, možná vnitřním kritikům tehdejšího arcibiskupa a snad i politikům. Ti vše nakonec sklopili, a tak to máme na stole nyní. Rozdílem je, že církev dostává v poměru více nemovitostí, lesů a polností, než peněz. Výhoda či nevýhoda toho rozdílu se teprve ukáže. Jisté je, jak stále opakuji, že se s blokovaným majetkem celé tři roky stejně hýbalo, že se dokonce i prodával.

Pokud to projde Parlamentem, co s finančními prostředky udělá moje církev? Jaké má plány? Když se v roce 2008 někdo z novinářů zeptal, zda nějaké plány jsou, odpovídali církevní hodnostáři krčením ramen. Když za katolíky odpověděl biskup Radkovský, že část bude investována pro zhodnocení, vrhli se na něj, až mi jej bylo líto.

Co my? Zatím se proslýchá, že se peníze dají podle počtu členů na sbory. A tečka. To považuji za špatný vtip. Znamená to, že by se měly sbory pokusit o navýšení členů sborů. A myslím, že bychom se mohli do měsíce pyšnit třeba stočlenným sborem. Nebyl by to problém.

Pokud budou definovány peníze navíc jako peníze do sborů nebo na zamáznutí dluhů po divokých stavbách, pak to svědčí o naší neprozíravosti. Pokud počítáme s tím, že vše v církvi zůstane tak,
jak je, včetně personálu církve v ústředí, včetně dalších činností, pak jsme podle mého pohledu prohráli.

Já jsem už v roce 2008 navrhoval toto:
1. Dobrou analýzu skutečných potřeb stávajících sborů po stránce personální (někde jsou dva lidé hříchem a někde by se dva lidé hodili z hlediska rozsahu území a dalších misijních aspektů) a na základě toho udělat (proto jsem chtěl jasnější senioráty už v roce 2002 a opět letos v květnu ve formě pozměňovacího návrhu – viz závěrečnou část dokumentu - zde) strategický plán jednotlivých seniorátů a více samostatnosti do jejich hospodářského rozhodování, včetně plánu evaluace toho, jak se s prostředky hospodaří...
Z této strategie pro senioráty udělat strategii pro celou církev, v níž by byla zohledněna bílá místa republiky a korigovány zdroje pro dané senioráty.

2. Pokud nenastartuje (a jak říkám: je na to málo času) jiné chápání řízení církve, pak bych se stejně klonil k dělení částky vyrovnání na jednotlivé projekty, které budou o částku soutěžit podle kritérií dobře postavených dopředu. Opět se bude jednat o misijní projekty a projekty vedoucí ke stabilitě sborů - třeba pět grantových okruhů a v nich rozdělovat alokované částky. Cílem těchto peněz je vytvořit nové zdroje, nové peníze - v lidech, kteří skrze ně přijdou. Tyto systém má dobře propracovaný struktura MAS, ve které pracuji.

Okruhy projektů by mohly být následovně:
- Sociální - pomoci lidem bez rozdílu vyznání a bez vyznání žít a pracovat
- Zdravotnický - senioři a děti
- Mládež a dorost - vzdělání a získání dovedností
- Komunikační - "popelka" vztahů k veřejnosti (media, marketing, fundraising atp.)
- Misijní - soutěž o vybarvení nejbělejšího místa bez křesťanů na mapě ČR - sociální a kulturní dopad...

Dělit 25 mil. ročně je opravdu málo, ale vytváří to důvěryhodný model, na který se pak dá navázat skutečným nadačním fondem do kterého lze získávat zdroje různými způsoby.

Kdyby bylo na mně, vyhlásil bych tyto programy (dopředu připravené od roku 2008) právě ve chvíli, kdy začal hořet sever republiky. V pohraničí byly kláštery - V. Brod, Zlatá Koruna, Broumov, Krupka... Proč? Protože tam bylo dobré kultivovat ducha mnichů, ale především zem kolem a lidi v ní. Kdyby těchto klášterů nebylo, nebylo by nevídaného rozmachu oblastí pod vládou klášterů. A země by nebyla zabezečena u hranic.

Proč jsme nepropočítali a nepřipravili (teď je už málo času) program, který pomůže vrátit právo a spravedlnost a práci lidem v pohraničí? Když Romové a jiní za jednu místnost v ubytovně platí městskému úřadu ve Varnsdorfu 20 000,-Kč, proč jim nedat možnost práce a bydlení? Že jsou to Romové? Jistě, a proč se to povedlo například v Českém Krumlově a ještě jinde? Církev stojí mimo všechny snahy, zabývá se věcmi, jejichž mediální dopad jí jen a jen škodí. Průvody, slavnosti, festivaly... Na to nás užije.

Před časem jsem si napsal text, který je spíš na diskusi u stolu, než na kázání. Přesto má vlastně formát kázání. Udělejte si s ním, co chcete... Nejlépe: Diskutujte!

Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili,
od toho budou žádat tím více. Lukášovo evangelium 12,48
"Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Izajášovo proroctví 55,1

Peníze
"Křesťané mají hovořit o spasení a duchovních záležitostech, ne o penězích!" namítá leckdo. Však jsou ale peníze duchovní záležitostí. Náš svět není na dvě půlky! O penězích mluvili poměrně svobodně všichni Boží lidé, Pána Ježíše, Syna Božího, nevyjímaje. Jednou svěřil Pán Bůh prorokovi Ageovi (Ag 1,5-7) tato slova:

"Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty! Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku. Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty."

V roce 520 před Kristem, kdy tato slova zazněla, se rodil svět peněz. Dareios, panovník médskoperské říše se dostal do problémů. V říši bylo tak málo potravin, že by se mohli lidé spíš živit drahými kovy, než pšenicí. Bylo to kvůli neuváženému hospodaření jeho předchůdce, který jen válčil. A tak Dareios řešil inflaci zlata a stříbra tím, že začal razit peníze - dáreiky. V Indii se stalo daleko později vlastně totéž. Východoindická společnost britská platila Indům za koření a látky zlatem a stříbrem, které Britům před tím Indové v daních odevzdali. Výsledkem byla země utopená ve zlatě, ale chudá a bez prostředků, které ožebračení rolníci nestačili vyprodukovat.
Zkrátka, Izraelité vydělali zlato a stříbro, ale neměli možnost si za to nic koupit. Jako by měl jejich váček děravé dno. Svoje domečky si postavili, ale ekonomika nešla dopředu, hrozil hlad. Nedaleko od nich stál rozestavěný chrám. Osmnáct let ho nebyli schopni dodělat. V přeneseném významu můžeme říci: Církev byla zarostlá divokým křovím, nebyl na ni čas, nebylo na ni zlato a stříbro. Nedalo se s ní hnout.
Svět peněz  platí až podnes tak, jak jej Dareios nastartoval. Pokud máte zlato, je to fajn, ale jeho hodnota se nepočítá ve zlatě, ale v penězích za unci (váhovou jednotku).   Abyste měli hodnotu vhodnou k dalšímu  nakládání, musíte zlato a stříbro převést na peníze. Vykoupit.
Jak to známe z našich starších bankovek, papírové peníze byly kryty hodnotou zlata a stříbra. Kdyby bylo co jíst, mohl vypočítavý člověk v Izraeli čekat, a pak někdy to zlato prodat - za  peníze. Ale to nešlo. A tady Pán Bůh významně pronese tato slova: 
Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. (Ag 2,8) (Vy, kdo jste ještě na titulní stránce, klikněte na nadpis a čtěte dále... Více...

Napsal jsem tři poznámky do Brány. Vyšla jedna, kterou si kolega redaktor vybral. Tady jsou všechny... Přiznám se, že mi není lehko. Nezažil jsem první republiku, ale podvědomně cítím už dávno, že se schyluje ke špatným časům. Lidé už dávno zaměnili prostá řešení za jednoduchost. Co je prosté, vůbec nemusí být jednoduché, a většinou také není. Jednoduchost napak upřednostní rychlost, bezbolestnost, nenáročnost. A taková je skutečnost naší společnosti. Lidé kolem mne, včetně mnoha vážených, křesťany nevyjímaje - milují jednoduchá řešení a nedomýšlejí důsledky.

Po kliknutí na nadpis Více...

Moje celá odpověď (do HN se nevejde):

Připadá mi zvláštní, že se mne ptáte ve chvíli, kdy se připravuje střídání na postu ředitele ČT, slabá vláda musí kalkulovat s možností konce a politici začínají zbrojit na volby v roce 2012. Správné věci se dějí v Česku v nesprávný čas a mají více významů. Pokud tedy vše zůstane tak, jak je a budou tu soupeři veřejnoprávního celoplošného televizního vysílání, pak reklama má zůstat České televizi tak, jako jim. Ano, patří. Pokud tam nebude, tak by televize s reklamou měly z výnosu platit přímo ČT na obecně prospěšné projekty, nejen odvádět do fondu.

Jsem stoupenec utopie, když čekám na Boží království, které bude bez spoluúčasti. Alespoň tak to píšou v Bibli. Nicméně i tady na Zemi mám dojem, že se míjím názory těch, kteří vládnou. Obávám se, že jak socialistů, tak pravicových politiků. Více...

Sváteční slovo má jen pět minut. Z natočeného materiálu, který se dává dohromady téměř čtyřicet minut, se vystříhá finální podoba a logicky mnohé zanikne. Proto přidávám textovou podobu k tomu, co si můžete přehrát na webu České televize. A tady je text: Více...

Někdy zjara roku 2001 jsem byl pozván do Švédské ulice na Smíchově. Seděla tam zvučná jména českého veřejného života. Po levé straně mi zasedl Jan Dobřenský z Dobřenic a na pravé straně Jiří Lobkowicz, oba mi dali své vizitky a mnoho úsměvů. Chtěli ode mne práci na Hradecku, protože zakládali politickou stranu. Jejich velikost měla stačit jako odměna. Jejich touha udělat něco velikého jako zadostiučinění. Více...

Poprvé jsme se potkali, když potřeboval na svou kapli ceduličku, kde by někdo vypsal bohoslužby. To byl ještě v Trmicích a já v Děčíně v technických službách. Na dvorku jsem měl dřevotřískový barák a v něm jsem psal cedule a lakoval dopravní značky. V tom pološíleném světě jsem pobyl tři roky. Cedulku jsem vyvedl v nejlepší verzi, v jaké jsem toho byl schopen. Stal jsem se přítelem spřátelování. Více...

Zvu vás do diskuse na novém portálu IHNED. Najíždíme opatrně. Třeba tímto článkem: Neschopnost věřit

Ale nikdy jsem neřekl, že "VŠ vzdělání je volitelný nadstandard, který absolventy zvýhodňuje na trhu práce. I oni by se tak měli na financování škol podílet." To mi v THINKTANKU zatím v rámci záběhu přišili něco, co mi nepatří :-) To se vyvrbí!

Před školou bývá zábradlí. Děti vyběhnou plnou silou ze školních vrat a už jen existence zábradlí je ohýbá doleva či doprava, protože přes ulici nemohou přímo. Některé děti na zábradlí posedávají a proberou co na fejsbuku psali kamarádi a kamarádky či spoustu dalších věcí. Občas na zábradlí vyvedou nějakou gymnastiku, vymění taháky, odvážně vytáhnou cigáro. Zábradlí je jistota. Více...

Bylo odpoledne 28. května 1984. Pracoval jsem na odpolední směně ve speciálních barvivech v Semtíně. Měl jsem právě v ruce velký klíč a utahoval jsem ohromné matky šroubů na víku autoklávu. To je nádoba, která pak tlačí horkou rozpuštěnou hmotu barviva na kalolisy, kde se čistí. Ve velké hale jednoho z pěti pater praskaly roury napínané párou. To však mimo velkých ran nemělo jiný výsledek. Více...

Tak se blíží očekávaný konec kauzy na Fondu životního prostředí. Nepřinese nic, co by se dalo uchopit a pojmenovat. Konec je v nekonečnu pravda má dovolenou. To jsem předpokládal. Více...

Důvodů je více. Do blogu HN jsem nenapsal proto, že čekám. Čekám, až se vyčeří kauza Michálek, o které jsem psal naposled a v níž jsem zastával tak odlišné stanovisko od všech svých přátel, že nechci jen tak sypat dále bez toho, abych si počkal na potvrzení nebo vyvrácení mých tvrzení. V tom druhém případě se přece musím nejprve omluvit a pak mohu pokračovat dále.

Důvod další je ten, že se mi střídá v křesílku taková spousta lidí, že jedu jeden rozhovor za druhým. Tak proto přikládám čajník zpovědníků, jak jej vymodelovala moje dcera Magdalena v jedné školní práci. Snad se mi povede i více psát, ale zatím se omlouvám, nemohu.

Byla zima, po chodnících a na silnicích led. Část mého světa se solí a část se sype ostrým kameníčkem, které se nedaleko odtud drtí na šotolinu. Tahle část, blízko Olivovny, se sype šotolinou. Vyjížděl jsem v pátek večer se dvěma mládežníky, které vozím z pravidelného setkání na autobus a domů. V záři reflektorů mi v první zatáčce šla žena v bavlněném triku, přes něj vzadu přehoz rozpuštěných vlasů. V nárůčí na srdci děťátko v bavlněném kabátku. Šla bosa po ledu a kameníčku, plakala, utíkala.

Nemusela nic říkat a ani já jsem se nezdržoval zbytečnými otázkami. Zeptal jsem se rovnou, zda nechce nastoupit. Nastoupila. Asi jsem tam měl být. Asi to ti moji milí měli vidět. Nic více jsem v tom nehrál, žádná role navíc. Za pár týdnů jsme se potkali a pěkně pozdravili. Zda jí je opravdu dobře, jak tvrdila, to nevím.

Vím jen, že si bohatí a spokojení občané Říčan lebedí, že je tady vzdělaný a dobře zajištěný klid. Jen jim nedochází, že tohle krásné město má mnoho vředů. Mnoho domů s bohatými podivíny, kteří neuklízejí a chodby jim přetékají harampádím. Mají tu bezdomovce a bídáky. Mají tu chudé a slabé, rozvrácené rodiny. Obyčejnému Říčaňákovi nedojde, že na hlavním průtahu na Kutnou Horu má tři hospody či bary s názvem Sport. Domácí se vyzná, cizí má smůlu.

Bylo by dobře nastoupit cestu k pravdě a přestat si lhát.

Kázání v textu i ve zvukovém záznamu najdete zde. Patří sem také malá ilustrace o hláškách či heslech: Před několika dny napsal kdosi na fotku pole s balíky slámy svoje facebookové přání do NR 2011: "Ať jste v novém roce v balíku!" A jak to internet dovoluje, odepsal mu kdosi obratem: "Arménsky se řekne balík stejně jako dítě". A další – byla to žena – dodala: "Tak to ať je radši balík ve vás!" To se mi moc líbilo a myslel jsem na maminky, co čekají maličké. Mne napadalo – jako chlapa a křesťana – že budu rád, když budu „v balíku!“ tedy v tom betlémském Dítěti, tedy v Kristu. Tedy je to ta známá křesťanská hláška, kterou si tady u prostřeného stolu připomeneme: „Chci být v Kristu!“

Sborový dům, ve kterém právě bydlíme, je už naším několikátým domovem v rodinné historii. Dostali jsme půjčklu na střechu od naší milé církve a tak ji od listopadu "děláme". Tedy měli jsme, ale zrovna napadl sníh. Tak se o naši střechu nad hlavou obdivuhodně starají dva bratři. Včera odkryli první číst, která byla suchá. Dnes to bylo o poznání horší. Ale zvládnou to, jsem si jist. Nevěřili byste z čeho jsou také některé trámy! A taky s kolika hnízdy vos jsme tady žili :-)

Jednou mi napsala redaktorka čtrnáctideníku pro sebevědomé ženy, které jsou se svým životem spokojené. Vůbec netuším, jak si vybrala právě mne, ale jisté je, že ji zaujal můj Blog. Prý, že by o něm chtěla něco napsat. A jestli nemám fotku... Podíval jsem se na web GLANCu a zalapal jsem po dechu, zda tam vůbec chci být. A ta fotka?! "Nemám!" a všechny, co mám, byly divné, protože jsem se většinou fotil sám. Odhodlal jsem se, vlastně jsem to chtěl udělat už dávno, a nastoupil k šikovnému bratrovi z katolické farnosti, který má svůj ateliér (R. Flachs). Byl ke mně ohleduplný a já si jeho péče vážil (měl zrovna jeden den mladé miminko v porodnici). Více...

Najdete mne také na facebooku, kam budu dávat upozornění na svoje počiny jinde. Tedy vzhůru do práce.

Novoroční projev pana Václava Klause, který jsem vyposlechl, patřil mezi velice slabé i v tom, že se pan Klaus nějak unaveně vyjadřoval. Jeho navyklá dikce dávající extrémní důraz na první slabiku slova docela chyběla. Naopak neopomněl užívat svůj mírně kňouravý dozvuk jednotlivých slov. Řeč tak neměla dynamiku, byla rozvláčná a nezkušeně pomalá, jakoby měl napsáno málo poznámek nebo stál před mikrofonem poprvé a myslel si, že musí čekat na dozvuk, jako v chrámě. Více...

Na svém blogu v IHned jsem v osmém pokračování Desatera napsal jen pár slov o kauze Státního fondu životního prostředí a strhla se mela... Tady si můžete přečíst začátek a diskusi pod článkem a na tomto mém osobním blogu přikládám email od pana Dana Drápala a také moji odpověď, protože to nikde jinde nebylo publikováno a já rád hovořím na veřejnosti. Kdo chce číst celý článek, ať si klikne na nadpis. Více...

Nejen za sebe, ale také za svůj sbor Vám ze srdce přeju to nejlepší a Boží pomoc k tomu, abychom to společně zvládli... Ke stažení v plné velikosti zde.

Farářské Vánoce bývají jiné, než poklidné vydechnutí v rodinném kruhu. Maraton nám začal muž 28. 11. 2011, kdy jsme na náměstí rozsvěceli adventní věnec s kolegou Timotejem. Tady jsou má slova z poslední adventní neděle 19. 12. 2011, kdy jsem na místě stál s kolegou Konstantinem:
"Kam půjdete slavit Vánoce letos? Na půlnoční do kostela či na desátou do Olivovny? Na Boží Hod vánoční tam či onam? A na Štěpána?" ptal jsem se na úvod. Dovětek si přečtete, když kliknete na nadpis. Více...

Představuji své přátele. Od obecně známých jmen po obyčejné a neznámé. Ač ani Ráchel není tak ztracená, hrála v Koncertě pro světlušku a bude hrát i jinde. Potřebovala si přebrousit program na soutěž klavíristů a šlo jí to tak, že téměř naplnila kapli. Narychlo svolaný koncert byl na počest 17. listopadu. Lidé jásali nad Lady Gaga nebo protestovali na Václaváku. My byli v Olivovně. Do sborových stránek přibyly texty Jóba a výklad Jakuba 5. Stáhněte si je tady. Na Blogu iHned jsem se odvážil dalšího slova z Desatera

Moc rád jsem přivítal Jiřího Grygara v Říčanech. K našemu kraji má vztah, ke gymnáziu (kam jsme spolu zaskočili) tím spíš, protože bydlel v Ondřejově a do Říčan chodily jeho děti do školy. Přednášel, debatoval a mezi vystoupeními ujel do Ondřejova, kde jej čekala práce. Že si našel čas mezi dvěma pobyty v latinskoamerické pampě, je nám ctí. Mně tím spíš. O víkendu byla také v Říčanech EFFATHA. Fotky najdete v galerii sboru - to je zde.

V neděli 31. 10. 2010 jsme se sborem najeli nový web. Tedy, vyráběli jsme jej s naším Šimonem. Zaskočte si na něj na adrese www.cb.cz/ricany. Grafika používá fotografie knihy kázání Ferdinanda Císaře, kterou kdysi používal Václav Vančura, první biskup obnovené Jednoty bratrské v Čechách. Dostala se mi do ruky jako dar. Na tomto webu teď budete nacházet pravidelně kázání, která zazní v našem sboru. Já ta svá budu sporadicky přidávat i sem. Také tam najdete i náš program na týden.

Jednou za čas vyměním kazatelnu. Nerad jsem odjížděl, rád jsem přijel domů. Dobře jsem se měl v Černošicích. Tak nějak zkrátka řečeno... Bohoslužba byla v místnosti která byla ještě menší, než náš původní Krteček. Nicméně stejně plná. Proto Černošičtí zvolili stavět kostel, jejich je ve tvaru lodě (Arch. Fránek). To je to bílé, co vidíte pod oblohou a pod nápisem. Nezvyklý architektonický výtvor a oříšek pro stavebníky se má otevřít 21. listopadu tohoto roku. Pán Bůh dal a Černošičtí nebudou mít dluhy. Přeju jim to. Bylo mi milé, že jsem mohl kázat ze staré kazatelničky v provizoriu, blíž lidem. Toto jsem kázal, můžete si stáhnout. A na fotky se můžete detailněji podívat zde.

Vynikající projekt žadatelů z Kunic propadl. Tedy téma bylo skvělé, ale projekt podprůměrný. Komisaři museli bodovat podle toho, co měli před sebou a projektu nemohli pomoci ani bonusem, který je pro takové případy připraven. Celý systém výběru je transparentní a je jej možno kdykoli po domluvě v kanceláři MAS překontrolovat kýmkoli (!) Nic nekryjeme. Jen identitu komisařů.

Neúspěšní žadatelé však využili svých kontaktů a z ministerstva zemědělství se nám ozval činovník, který doporučil, abychom "něco udělali" pro dodatečný úspěch žadatelů.

Protože v LEADERU jde především o komunitu s určitými a pevnými pravidly, nic takového neuděláme - ani ve chvíli, kdy jde o peníze. A pokud nás vyzývá k nějakým pletichám ministerský úředník, my jej zase vyzýváme k odchodu z úřadu, protože selhal. A vyzýváme státní fond (SZIF), se kterým spolupracujeme v administraci dotací, k důkladné kontrole našeho systému a výběru projektů v tomto kole.

Je to právě rok, co jsme přišli do kaple Olivovy dětské léčebny, tak se musíme ohlížet nazpět a já osobně tím spíš. S velkou vděčností se vracím ke každému dnu, k setkáním a divím se, jak to letělo a co všechno se za tu dobu stalo. Jak velké množství Božích divů! Tady je moje kázání na tuto neděli. Fotka, kterou přidávám, ukazuje atmosféru veřejných obhajob projektů podávaných do výzvy MAS. Tohle je muž, který obhajoval stavbu na břehu Hliněného rybníka ve Struhařově. Žádné prezentace! Model si přinesl s sebou. A přeju mu, aby na ni peníze dostal.

Občanská uskupení a politické strany přinášejí velice podobné programy, někdy téměř identické. Nicméně na jejich realizaci se nedokáží domluvit tak, aby ideu představily společně s tím, že si občan má vybrat jen malý detail: Pepíka nebo Josefa k uskutečnění - a to podle vlastní chuti. Představitelé města se nedovedou plošně shodnout celé čtyři roky, a jak se zdá, mají domluvené koalice věrných, kterými chtějí nahradit potřebu plošné domluvy. Na čele těchto věrných uskupení stojí silní jedinci, dost často recyklovaní, dokonce i proto, že byli z původní strany vymístěni pro nepřijatelnost způsobů práce. Mimo jiné proto, že se nedovedli domlouvat ani uvnitř vlastní strany a členové byli překvapováni řešeními shora. Je tohle perspektivní politika? Zdá se mi, že není. Chcete-li to dočíst, klepněte na nadpis a čtěte Více...

V sobotu jsme slavili svatbu ve farním kostele Nanebevstoupení Panny Marie v Mukařově. Pseudogotický kostelík vybavený nábytkem z devatenáctého století nám byl propůjčen bratrem biskupem Václavem Malým ke svatbě podle našeho způsobu. Děkujeme. Přikládám kázání do kapsy, které se manželství zpovzdálí také dotýká. Fotky najdete tady v galerii.

A Slavomil Hubálek se studenty v diskusi o agresivitě a typech pachatelů násilí. Byli jsme vlídně přijati jak pedagogy, tak studenty. Dobrá práce pana doktora, myslím, že i on byl spokojen. Já určitě, což je na fotkách vidět. Tady jsou v galerii.

Připadám si tak, když čtu Jóba. Bezvýznamný příběh, který hýbe vším. Velice na něm záleží. Proto jsem o něm dnes kázal. V kázání jsem citoval video s Nickem Vujičičem. Tady je. Text mého kázání na Jóba máte tady. Fotka z vynikajícího klavírního koncertu Patrika Hévra, který byl ve čtvrtek v Olivovně, rámuje tento článek. Kdybyste chtěli vidět více, co se dělo v Olivovně v minulém týdnu, podívejte se ještě na fotky z odborného semináře v galerii www.olivovna.cz

Píšu teď pravidelně na iHned Desatero, to asi sledujete. Dostávám pěkně do kožichu, nicméně moc si z toho nedělám. Je to třeba. Taky jsem vás chtěl nasměrovat na dobrý rozhovor v magazínu Pátek, ostatně jsem o něm dnes kázal, tak si jej najděte, je zde. A spousta zajímavých poznámek a skutečností mi proběhla v těchto dnech v hlavě. Jedou z podstatných zpráv je to, že budeme mít možnost udělat ještě letos střechu na naší faře, dostali jsme půjčku. Tady jsou kázání zvukem, a tady jsou texty z minulé neděle a dneška.

Poslední prázdninovou neděli jsme vyprovázeli z Olivovny děti na cestu domů. Bylo to mohutné setkání, nosily se diplomy, věšely medaile a pořizovaly fotografie. Zase nás čeká kolotoč povinností a zápasů. Co takhle začít s vděčností? Vděčnost z nás neudělá nehybné kostelní sochy, které čekají na Boží divy. Vděčnost nám pomáhá udržet aktivitu a čekat na Boží milost. Pěkný týden! Jo, kázání je tady.

Tak jsem pojmenoval dnešní kázání, ve kterém se dočtete, proč není třeba měnit ani čárku v Desateru, protože jej Ježíš svým životem dovršil. Něco z historie a smyslu Desatera, které bývá mučeno všelijakými výklady. Za nejhorší lze považovat ten, který říká: "Jó, kdyby tak všichni plnili Desatero přikázání, to by bylo na světě dobře..."  Čtěte, argumentujte! Tady je ke stažení.

Křestní shromáždění v neděli  15. 8. 2010 mělo podle předpovědi propršet. Ranní vítr shazoval větvičky a vymetl oblohu. Vše bylo jinak. Anička chtěla být pokřtěna ponořením, tak jí to bylo dopřáno. Kázání mělo název "Sliby chyby" a je tady ke stažení. Na celý průběh našeho shromáždění se můžet podívat zde v galerii. Na fotce testuje Jožin vodu; asi je studená, nejásá. Fotil Peter Verčimák.

Postupně se objeví městečko o rozměrech 3x8 metrů ze stavebnice třicet let staré, ale pořád mladé. Pracovali tatínkové a maminky, děti malé i velké. V galerii máte některé obrázky, třeba ze stavby velkého mrakodrapu. Podívejte se sem. A tady je nedělní kázání z bohoslužeb, které jsme měli v tělocvičně.

Aneb Kázání pro velké děti. To je názorná výuka nejpodstatnějších věcí o křesťanství. Pomáhám si duhovým deštníkem podobně jako T. Taxis Taylor balíčkem karet, což jistě znáte z písničky Rangers. Tedy, pokud jste poslouchali rádio v šedesátých letech. Prázdninové kázání najdete tady.

Samozřejmě, že mluvím o manželství. A to, co chci říci, se dobře vyjadřuje ilustrací: Do roku 1967 se po švédských silnicích jezdilo v autech, která měla volant jako u nás na levé straně. Ač to zní neuvěřitelně, také se jezdilo na levé straně silnice, tedy přesně opačně, než u nás. Představte si, jak se asi předjíždělo... A to až do 3. září 1967, kdy se provoz na silnicích zcela zastavil od 01.00 až do 06.00 ráno. Auta pomalu dojela domů, provoz pomalu utichl a vše se zklidnilo. Od šesté hodiny pak jezdila auta podle nových pravidel vpravo, jak je tomu až dodnes. Pro velké změny je třeba velký okamžik a dostatek času proto, abychom jej vychutnali. Kázání máte celé tady. Fotka je ze Šternberku, kam jsme si s manželkou vyjeli.

Sleduji debatu o možném omezení zastupitelských práv. Když se před časem vytratil ze zákona požadavek, aby bylo ve střetu zájmů působení ve správních a dozorčích radách státem řízených společností, byl to zjevný pich. Zlodějna. Bude to první zkouškou politických zastupitelů, zda si dovolí sáhnout na své prebendy.

Přemýšlím i o levitských právech ve starém Izraeli. Vnímám českou nechuť k černoprdelníkům a kněžourům, husitský a komunistický jed, který v duchovním vidí příživníka. Nesmyslné žvásty o chudém Ježíši si kladu do světla evangelií a židovských pravidel.

Na obrázku je klika sychrovského zámku, na níž je rodové heslo Rohanů, jímž se vcházelo do celého areálu: Potius mori quam foedari - Raději zemřít, než být nečestný. Nevím jak Rohanové, ale jistě je to Ježíšovské heslo a sluší všem kněžím. O kněžských hříších či Zastupitelské imunitě je kázání, které jsem si napsal do kapsy. Čtěte ho tady.

Sváteční víkend, tedy na začátku července, vlastně až do středy jsme byli v Českém ráji. Se sborem, jak jinak. Je to vždy skvělé setkání a navíc: roste nám počet účastníků. Roste především v kategorii mladých rodin s dětmi. Tentokrát to bylo pohádkové a ke každému hradu měly organizátorky pro děti program. Pak jsme se tedy podívali na zámky a hrady - Mnichovo Hradiště (nebyl jsem tam nikdy před tím), pak na Drábských světničkách a na Valečově (tam jsem taky nikdy před tím nebyl) na Kosti (také jsem ji neznal) na Troskách, Humprechtu a na Sychrově (tam jsem kdysi byl se sborovými zájezdy). Celá galerie je tady, podívejte se!

Vylétl jsem si v pátek do nebes, abych nafotil Olivovnu shora. Po bublinách teplého vzduchu jsme dohopkali nad Olivovnu a pak jsem chytil ve větru pár záběrů. Tady máte jeden. A dnes - ač jsem formálně na dovolené - jsem si kázal do kapsy. Zaskočil jsem si ráno do Čestlic, zda přistihnu při činu kolegu Malého, ale byl tam pater Kuneš. Nicméně naplněn Slovem Božím jsem si napsal kázání na stejný text. Už jsem je měl nějakou dobu rozpracované, tak jsem jej s ručníkem za krkem dorazil. Tady jej máte...

O tom, jak vznikla tato nadávka určená nezvedeným dětem a o tom, jakým pokladem děti jsou a jaké by měly mít místo v církvi a o české společnosti, která si ráda koupí knížku od Tomáše Sedláčka o ekonomii dobra a zla, ale v ničem se nepoučí, o lidech, co mlaskají blahem, protože je po krizi - prostě o našem milém kraji. To je to kázání, které si vezu s sebou na prázdninový pobyt s lidmi z našeho sboru. Stáhněte si jej zde.

Z výběrového řízení, ve kterém se ucházelo o post ředitele čtrnáct kvalitních zájemců, vzešla vítězně a byla jmenována správní radou společnosti paní Mgr. Zdeňka Provazníková. Nová ředitelka Olivovy dětské léčebny, o.p.s., vystudovala stavební průmyslovku a pracovala ve stavebnictví. Při zaměstnání vystudovala nauky sociální práce, psychologii a speciální pedagogiku na dvou fakultách Karlovy univerzity. Během studia i následných zaměstnání absolvovala stáže v sociálních a zdravotnických zařízeních v tuzemsku i v zahraničí. Posledních sedmnáct let pracovala ve dvou českých zastoupeních zahraničních firem jako vrcholová manažerka a ředitelka. Paní Mgr. Zdeňka Provazníková bydlí v Říčanech.

Vypadá to, jako bych umřel. Nepíšu, nepublikuju. Faktem je, že nestíhám. Završili jsme výběrové řízení na ředitele léčebny, rozjíždíme projekt, při kterém školíme ve tvorbě územních plánů a mimo jiné jsme hostili v Říčanech také významné hlavy českých MASek, které diskutovaly o budoucnosti celého projektu. Tady je galerie. A pak taky jsme v Pyšelích navštívili jednání asociace komunitních nadací. To zase můžete vidět tady v galerii. Ale taky kážu, jen to nedokážu naskládat rychle na papír a publikovat. Tady je jedno z posledních kázání. Je o manželství a dětech. Stáhněte a poslechněte si tady. A textem tady. Fotka je z jednání komunitních nadací v Pyšelích.

Musím vděčně vzpomenout, že nám Pán Bůh dal třetí rok existence Zápraží. Před dvěma roky jsem od Dity Fuchsové, někdejší šéfredaktorky, dostal klívii (myslím, že jsem o ní kázal do rozhlasu) a teď mi rozkvetla. Loni jsem dostal dva ročníky svázané v knize. Děkuji za Jakuba Tabery a Ditu, děkuji za Leoše Princla a paní Marcelu Kašpárkovou. Je to důvod k oslavě a prosbám za to, aby časopis vydržel. Vyhnul se kampani, jiní se v ní topili a vydělávali. Ať Pán Bůh paní Heleně Vlnařové a manažerce časopisu Ivě Kostrbové, která nese odpovědnost, žehná! Klívie kvete i Vám!

Když jsem myslel na manželství tak, jak jej Pán Bůh stvořil, pak mi k tomu ladilo nejvíce to, co jsem našel díky Leošovi Princlovi tady na YouTube. Poslechněte si, jak může ladit společné dílo! Jak se může také doplňovat. Avšak neklesejte na mysli, pokud vám to neladí! Smysl manželství je v něčem jiném! Zkuste číst kázání z této neděle a napište mi! Fotku Dua Siqueira Lima máte v záhlaví. Je ze stránek, které doporučuji navštívit.

Třetí z velkých svátků - jen českým pravopisem zvýrazněný, jinak zapadlý, protože při něm nejsou dárky, lidé se nesjíždějí a nemají potřebu dělat koledy, jako o Velikoncích. A přesto neméně podstatný svátek. Proto si jej vychutnávám. Matěj přidal fotku z hlavního nádraží. Já přidávám kázání.

Zase jsme byli u jednoho stolu s kolegy. Byla to úterní novéna k Duchu Svatému, jak říkají bratři a sestry katolíci. S potěšením jsem vychutnával rozdílnost, která smí být zajedno. Tady máte v textu to, co jsem říkal já. Je to tvrzení o Shrekovi a jeho tvůrcích vložené do biblického textu z Janova evangelia 14. kapitoly. Tady je zase galerie fotek z kostela. Fotil pan fotograf Rudolf Flachs.

Poprvé jsem kázal o manželství, respektive o známosti. Bude to série čtyř zastavení, ke kterým sbírám odvahu. Ono by se dalo povídat a povídat, ale mně jde o to, abych lidem nalil novou chuť a sílu žít společně. Tady máte text, třeba někde koluje i nahrávka, ale já ji nemám.
Na obrázku ale máte rodinný hrob. Takhle je to s maminkou (kterou jsme se sourozenci do hrobu vložili v sobotu) a s tatínkem, který už tam nějakou tu dobu leží. Nicméně, jsou v náruči Boží a nepředběhnou nás s novým tělem.

To je moje tvrzení, se kterým se dívám na svět kolem a především na církev. Jsem vděčně nespokojený, ne věčně nespokojený. To ne! Jednou budu uspokojen. Ale vděčně - tedy s vědomím, že Pán Bůh dělá svoji práci jistě. A o tom kážu. Taky jsem se o to pokoušel minulou neděli. Tady si to můžete přečíst.

Tenhle obrázek je z děčínského zámku, který jsme na chvilku s rodinou navštívili v neděli 25. 4. 2010. Byl jsem služebně (tady je dnešní kázání) ve sboru, kde jsem začínal. Dávno tomu nazad... Více fotek snad brzo dodám. Budou trochu méně prázdnější :-) V našem sboru minulou neděli kázal David Novák, a tady je jeho kázání. Mihnul jsem se v pořadu 168 hodin, nicméně sestřih je pochopitelně nemilosrdný. Tady je původní scénář.

Tak vám přináším pozdrav na začátku nového týdne. Byla bílá neděle. Právě dnes přestali nosit křtěnci bílé oděvy, které nesli od minulé soboty. A dnes se jim jako nově narozeným dětem připomínalo, že mají žít z mléka, které je v Božím slovu. Mají žít z osobní Boží péče a lásky. Inu, vrátil jsem se do času, kdy jsme piplali svoje robátka... Tady máte kázání v textu ke stažení. Fotka je půjčená, není moje.

Paví kázání na Velikonoční neděli? Ano, jistě. Křesťané v katakombách symbol páva používali pro vyjádření nesmrtelnosti a vzkříšení. U nás se spíše páv jedl. Vilém z Rožmberka jich na své svatbě měl 350 na pekáči. Pro nás je páv znamením pýchy. V našich zámeckých parcích paví krása - tolik používaná secesními umělci - vyjadřuje nádech ráje. Co má říci nám? Tady je kázání ke stažení.

Lidé unesou strašně moc. Skutečnost bídy a utrpení v některých částech světa prudce kontrastuje s tím, jak tu slupku života lidé vděčně nesou. Mají proč žít. My bychom dávno kolabovali. A taky to vzdáváme. Vzdáváme vztahy, odpovědnosti, službu Pánu Bohu, očekávání... Kázal jsem v neděli o úžasné nosnosti špaget. Přečtěte si to tady.

Věším na web také názory jiných. Velice zajímavý mi připadne článek mého přítele Petra Fialy o muži, kterému bylo dáno jméno Ötzi. Asi jej znáte z obrázků a nebo si jej připomeňte na stránkách http://iceman.eurac.edu/

Tentokrát je však řeč o tom, čemu v dnešních pojmech říkáme akupunktura, jedněmi křesťany zavrhovaná a jinými podporovaná a objevovaná. Když křižovatka názorů, tak tady je příležitost přemýšlet a namítat.

Nejen, že jsme seděli v pondělí 15. 3. u nás doma s bratřími při snídani, ale také jsme spolu stáli ve čtvrtek 18. 3. 2010 v kostele a sloužili ekumenickou bohoslužbu v době postní, sloužili jsme jeden druhému k pokání. Tady je můj štěk, minikázání. Fotka je z Jindřichova Hradce. Katolicko husitský symbol pro potěšení oka.

Správní rady Olivovy nadace a Olivovy dětské léčebny, o.p.s., které byly v dlouhém sporu a jejich neshoda byla mediálně přetřásána, se vzájemně dohodly na narovnání vztahů ve společném jednání 15. 3. 2010 večer. V případě Olivovny jsme  - jako církev - obviňováni z vedlejších zájmů. Přijímám to s úsměvem. A dohoda o smíru je pro mne nejlepší odpovědí.

Přikládám svoje nedělní kázání o tom, že Ozdobou synů jsou otcové, jak říká biblické přísloví. To si stáhněte tady. A pokud chcete číst text memoranda, které jsme podepsali včera večer, tak klikněte na nadpis článku Více...

To je nadpis nedělního kázání 7. 3. 2010. Tady jej máte v textové podobě spolu s příběhem O velkém kováři a jeho dětech, který voní dřevem a kořením. Skoro jako nová školka Maitrea, kterou otevřeli 3. 3. 2010 ve Slušticích manželé Koláčkovi. Podívejte se také na fotky, které máte v galerii tady. A na úvodní fotografii je lustr hlavního sálu školky umístěný v kupoli.

To je nástroj správy. V tak zvaných neziskových společnostech není o nic méně důležitým nástrojem, než v ziskových společnostech. Vždy jde o velké hodnoty, o důvěru lidí. Jen v těch správních radách, kde já bývám, jsou milí radní bez odměny. Ti, co je máte na mých obrázcích, obětují svůj čas a energii. Tady jsou fotky v galerii z jednání správní rady MAS Říčansko (1. 3. 2010) a já k němu přidám nedělní kázání, které bylo o bankách - jen v textu. Zvuk nějak nestíhám zpracovat.

V Olivovně se dějí nové věci. Proto se vydali společně na cesty po podobných zařízeních zástupci říčanské léčebny. Na fotografii je ředitel léčebny v Bukovanech a předsedové správních rad Olivovy dětské léčebny Miroslav Martiš a Olivovy nadace Marie Adámková. Fotky z cesty jsou zde. Navíc je třeba oznámit, že:

V pondělí byla správní radou Olivovy dětské léčebny, o.p.s., odvolána paní ředitelka Ing. Věra Jechová. Na její místo byl na dobu určitou jmenován Jan Boček, ředitel Olivovy nadace. Pokud chcete číst celý článek, klikněte na nadpis. Více...

Kázání pro unavené, speciálně pro lidi unavené křesťanstvím, pro unavené Bohem. Je to na prahu jara, na začátku postního období, na neděli Invocavit v Říčanech. Tady je text, zvuk tentokrát není. Snad příště.

Bylo to před čtrnácti dny a dnes. Vůbec nedokážu posoudit, zda mi bylo rozumět... Tady to je o Modlitbě Páně a tady o tom, jak máme prosit a bude nám dáno... Dnes také vymysleli naši dorostenci "Šťourače", což je obměna těch dospělých. Ptají se a rýpají v Bibli a všem, co se hodí. Vytrvalé hledání jistě přinese svoje ovoce. Taky jsme dnes přijímali nového člena. Nejstarší ze všech našich členů Jiří Václav Kočí bude jistě na nějakém obrázku, jen co jej dostanu, tak ho tu vyvěsím.

A moje instalace... Kolikátá už! No, vzal jsem to. Divím se, že se mnou má Pán Bůh trpělivost. To na jedné straně. A na druhé straně už vím, co to "Slibuji!..." stojí. Fotky jsou tu v galerii.

Uprostřed Vysočiny, kousek od Křižánek, je na břehu rybníka hotel, kam jezdíme na podzim a v zimě na kazatelská setkání. V džínách, mladí, staří. Prostě parta služebnictva Hospodinova. Je nás už přes stovku a stále se tedy ještě poznáváme. Dobrý přehled je, když stojíme při Večeři Páně kolem sálu ve velikém kruhu a koluje kalich a chléb. Tady si přihýbá zrovna Daniel Hejzlar, můj předchůdce v Říčanech a vedle je Bedřich Smola, kazatel ze Vsetína. Byl to ještě leden. 24. -25. 1. 2010

Leták stáhněte zde. Zatím je v tisku a my jej budeme šířit po svém okolí. Pozvánka na shromáždění příští neděli 31. 1. 2010, které je mimořádně odpoledne ve 14.00 hodin v Olivovně, je zase tady.

V kostele sv. Petra a Pavla pod vedením bratra Timoteje, kaplana římskokatolické farnosti, jsme sloužili spolu s bratrem farářem ČCE Vladimírem Pírem ekumenickou bohoslužbu Slova. Tady je program a tady zase kázání, které padlo na mne. Bratr Konstantin, farář římskokatolický, je mimo farnost a sestra Míša Procházková, farářka ČCSH, je nemocná.

Navštívili jsme v úterý 19. 1. 2010 s kolegou Vladimírem Hašem, ředitelem MAS Říčansko, nedávno nově otevřené centrum CASD v Londýnské  33 a byli jsme laskavě přijati a provedeni. To, že mají adventisté zájem o MAS vychází z kontaktu, který jsme udělali loni v Krabčicích, kdy si MAS Říčansko vylosovalo právě adventistickou církev jako záštitu pro další rok. Po provedení po domě s investicí téměř statisícové opravy jsme byli přijati generalitou občanských sdružení vázaných na CASD a debatovali s nimi o možnostech spolupráce, o MAS obecně i o problémech práce sdružení. Děkujeme za přijetí. Tady jsou obrázky v galerii.

O kříži se v kostele či v modlitebnách mluví hodně a téměř mechanicky. Nikomu z nás nedochází, co to znamenalo. Starší lidé si povzdychnou, že to mají s těmi dětmi kříž... Nekázal jsem na ten text, ale promýšlím si téma setkání kazatelů, které proběhne příští týden. Tady máte moje myšlenky, stačí stahovat. A diskutujte. Fotka krucifixu je z oltáře kaple Olivovy léčebny.

A tady mám jednu specialitu: V mé širší rodině jsou lidé, o nichž se píše na webu www.pametnaroda.cz a zvláště tady.

Podivné texty Bible se nevykládají - radši - a káže se o tom, jak se máme mít rádi, být plní Ducha... Ale my potřebujeme zvěst, která je i ve složitých verších Bible. Tady jsme si začali s textem, který vypráví o Sipoře, manželce Mojžíšově, a jejím manželství s mužem, o kterém Pán Bůh říká, že byl nejtišším z lidí. Taky to byla neděle, kdy staršovstvo přijalo svůj úkol, který mu svěřili sestry a bratři volbou. Máte jej na obrázku, který pořídil Marek Tůma. Minule jsem použil skvělé výtvarné práce mé dcery. Tady máte text a tady zase zvuk. A děkuji, že diskutujete!

Nemyslím teď na chválu lidí, i když i tam je pochvala významným prvkem vztahu. Když se v lidské činnosti něco povede, je mlčení stejně špatné, jako pohrdání. Je třeba chválit.
Já však myslím na pochvalu, která patří Pánu Bohu. Ač Tvůrce všeho nepotřebuje vyztužovat sebevědomí, je dobré jej chválit. Chválit je sloveso, a všimněte si, že není dost jasně vyjádřen jeho obsah v infinitivu. Daleko více mu rozumíme, když se začne mluvit o tom, co Pán Bůh udělal. Pokud chcete číst dál, klikněte na nadpis. Více...

Kázání pro všechny, kterým se nechce do práce, zkoušek, námahy... Kázání o Mojžíšovi, kterému se nechtělo do Egypta, aby získal Izrael, přemohl faraona a vyvedl národ otroků ke svobodě. Nahrávka se přerušila v polovičce, takže první část z Olivovny je tady a druhou část jsem namluvil doma, ta je tady. Textová verze pro čtenáře je tady.

Heslo pro tento rok, které budu v nejbližší době vykládat, je ze druhé kapitoly dopisu Timoteovi (4, 18), kde Pavel píše toto: "Pán mne vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království."

Tak tomu také věříme a prosíme spolu s orantem na Olivově oltáři v kapli, kde se scházíme, o milost vyslyšení ve všem, co nás bude tížit v následujícím čase.

Vlastně ten konec občanského roku nic neznamená, pro nás je však letos klíčovým prahem, za který vystupujeme s nadějemi na Boží pomoc. Jsme novým sborem. Tady však přikládám kázání, minikázání, které jsem měl na první svátek vánoční. Čtěte, promýšlejte a diskutujte. Těším se. Textový soubor je zde.

Předkládám Vám detektivní podání vánočního evangelia. Vánoce nejsou pro spotřebitele, ale pro hledače. A tak budeme hledat podezřelé souvislosti. A máme různá znamení, podle kterých se můžeme na své cestě vyznat. Třeba, že to nebude jednoduché hledání, najdeme prosté pravdy, které se nevyhnou ani hlupákovi. Tady je zvukový soubor, a tady zase textový. Zbývá mi podotknout, že jsem se nechal inspirovat jedním starším kázáním svého kolegy Davida Beni. Oba dva jsme nadšení čtenáři detektivek od Elis Petersové.

Příběh mnoha půlnočních bohoslužeb, při kterých se odehrává děj předepsané mše zcela bez ohledu na dvě třetiny pohanů, jež se naklidily do kostela, se opakuje až příliš často. Namísto zvěstování se produkuje kárání a mravoučné řeči proti tomu, v čem všichni lítáme. Žádný výklad svatých textů, žádné nové, nebeské povzbuzení. Není divu, že pak lidé chodí do kostela hlavně - a vlastně jen - kvůli té atmosféře.

Kladu si dnes otázku. Kde se Ježíš vlastně narodil? Koho zajímá odpověď, ať si stáhne text tady.

Od soboty 5. 12. 2009 jsme 73. sborem Církve bratrské. U textu vidíte naše nové logo. Hledáme svou identitu v rozhovoru. Ptáme se: Jaká má být církev? Má růst či být malá? Má trpět či se bránit? Má hospodařit s majetkem či být zcela chudá? Může čekat na výsledky nebo se má spokojit s tím, co je a tiše trpět. Přijde její Pán a s ním to vysvobození, či je to jen vábnička? Tady je soubor s texty, které jsme letos na podzim společně zvažovali v biblických hodinách a zcela jistě se k nim vrátíme.

Nebeská pekárna? Asi tak, jenže ono v té věci nejde jenom o chleba jako pečivo. Jde o existenci. A tady je dnešní kázání, které jsem k tomu měl. Jak textem, tak zvukem.

Říčanský zpravodaj má také jednu stránku pro oznámení církví. V tomto roce přišla řada na mně. Ten uveřejněný článek si můžeta najít na straně 14 v internetové verzi KURÝRA, kterou najdete zde. neuveřejněnou verzi, tedy druhou verzi najdete zde. Klikněte si na nadpis a čtěte. Více...

Nelze počítat s tím, že by si člověk beztrestně kradl, lhal a vyráběl svoji skutečnost se zákonitostmi a pravidly podle lidské chuti. Naše civilizace dopadne mimojiné špatně proto, že namísto politické zralosti považuje za užitečnou mazanost. Namísto opatrování a spravování svěřeného majetku počítá s nepozorovaným okrádáním. Pokud máte sílu číst, klikněte si na nadpis. Více...

Proč se Ježíš narodil v Betlémě? Protože Pán Bůh drží slovo. Jednou už nechal proroka Micheáše říct, že jeho vyvolený syn přijde na svět v Betlémě, tak není dobře lidi mást – už tak jsou zmateni pozemskými poměry v politice – a tak zařídil přes císaře Augusta a jeho místodržitele, aby vyhlásili sčítání a tím přestěhovali svatou rodinu z Nazareta na chvíli do Betléma, Davidova města. Boží humor, ve kterém se volky nevolky řídí římské impérium podle nebeských pravidel. Ta pravidla ostatně mohou dovolit i to, aby se proti přirozenosti narodil klučina bez lidské rozkoše. Žádný problém pro Pána Boha. A Josef není žádný ňouma, ale starostlivý chlap, který svou vyvolenou miluje. Proto snese i to, čemu nerozumí. Kluka ještě před narozením vezme za svého.
Kázání si můžete stáhnout zde. Nahrávka žel dnes nevyšla. Příště...

Betlém v bývalém sirotčinci Aloise Olivy, který v Říčanech znáte pod názvem Olivovna, stojí v sákristii kaple, kterou užíváme k bohoslužbám. Tedy za umělou skleněnou přepážkou kryjící oltář, nevhodný pro oči socialistického dítěte. Ač je dnes Olivovna dětskou léčebnou, stále je v jednom ohledu sirotčincem. Jezule v Betlémě nemá Marii ani Josefa. Sebral mu kdosi kdysi tátu a mámu. A přesto toto dítě - v původním smyslu slova - je záchranou nám všem. Ježíš Kristus, jehož jméno rádi zvěstujeme, nás naučil znát nebeského Otce a pomohl nám, abychom mohli jako Boží děti žít. To také bylo tématem dnešního kázání, které tu máte v textu, tady je zvukem. Záznam pořídil jej Jiří Kočí. Fotka je z letních dětských bohoslužeb v zahradě.

Když jsem před nedávnem našel rozhovor Karla Hvížďaly v Respektu, našel jsem u něho svoji fotku Vojtěcha Cepla. Potěšilo mne to, ale na druhé straně vystrašilo, protože „jeho jasnost“, jak jsme se humorně navzájem titulovali, už nebyl k fotografování. Ano. Nemoc si vzala příliš mnoho. Nevzala si jeho humor a nevzala si vůli. Tu měl i v úterý, když jsme vykročili na chodbu. Pan primář řekl: „Neválet se a nekecat! Chodit!“ Po jednom kolečku měl dost. Probrali jsme lepší telefon, zrušení FaceBooku, který mu kdosi o své vůli zařídil... Jsem panu profesorovi velice vděčný, co mne za těch pár let naučil. Naopak, co se naučil on, to nevím. Tvrdíval, že je agnostik, ale v úterý mne ještě prosil, že jej musím připravit na odchod.

V únoru roku 2007 jsme spolu spáchali rozhovor a nafotili fotky do našeho Patriotu, později Zápraží. Po poctivé dřině pan profesor rozhovor neschválil k publikování v Patriotu, do Zápraží se z podstaty nehodil - pan profesor při vší snaze nebyl Zápražák, takže vyjde až dnes a na mých stránkách. Klikněte si na nadpis či si jej stáhněte zde. Fotky jsou v Galerii zde. Více...

Na prahu dvacetiletého výročí svobody mi odešla maminka. Bylo to tak nějak o půlnoci. Vydala se na vytouženou cestu. Zešedly jí barvy tohoto světa a vyprchal jí dech. Přičemž poslední zbytky sil a energie věnovala nám a svému Pánu a Spasiteli. Musím moc poděkovat personálu Bethesdy a celého komplexu Chvalské církevní nemocnice, že se o babičku věrně rok starali. Byl to luxusní rok života, za který jsme s maminkou vděční. Kdybych měl mluvit o vrcholu své kariéry, tak bych chtěl být ve Chvalech kaplanem... Pokud chcete dočíst celý text, klikněte si na nadpis. Více...

V kapli, kterou využíváme k bohoslužbám, se minulý týden provádělo měření s cílem poměřit parametry ozvučení. Víme, jak je dlouhá a jak široká a jak vysoká. Poměřil jsem metrem tedy při začátku bohoslužeb děti a hledal jsem dítě s metrovým rozpětím. Máme tři: Barunka, Eliška a Jožin. Kdyby se takové metrové děti postavily nadél, kolik by asi naměřily délku kaple? Na mou otázku se sypaly odhady. Nakonec jsme se dostali k číslu deset (10,6 metrů) a našíř téměř k číslu 11. A na výšku jsme hodně odhadovali a většinou přestřelovali. Na výšku má kaple 7 metrů. Odhady zněly na více. Skoro jako v životě. Takové ty těžké věci a všechno, co nás přesahuje jako poslušnost, důslednost, věrnost... to nám připadne moc vysoké. Dojít až do nebeské slávy? Nemožné! Já to nezvládnu! A mýlíme se v tom! Pán Bůh nás dovede. "Já s vámi jsem..." říkává. Tady je kázání v textu a ve zvuku.

Co jsem dnes (1. 11. 2009) kázal? To, že kořenem porušených vztahů vůči Bohu i mezi lidmi navzájem, je to, co neděláme. Možná je to překvapivé tvrzení. Dokazuji jej z Bible a jsem připraven se potkat s kýmkoliv a pomoci mu najít řešení pro jeho život. Troufám si, vím to. Ale proč bych tu jako kazatel byl, kdybych nebyl u/kazatelem? Pán Bůh uzdravuje; a to i z toho, co nás opanovalo náhražkou za to, co neděláme. Inu, posuďte sami a diskutujte. Tady je soubor ke čtení a tady je zvuk.

Tentokrát podruhé. Přiznávám se, že jsem se pokusil inspirovat letošní ekumenickou pouť návrhem, který přivedl na stupínek starého kostela v Krabčicích představitele církví a zástupce Masek, tedy místních akčních skupin. Vešlo se jich do jeden a půl hodinového přenosu málo, nicméně není snad všem dnům konec. Úvodní rozhovor věnovali moderátoři Martina Kociánová a Dušan Hejbal Vladimíru Hašovi, řediteli MAS Říčansko, a mně. Záznam z přímého přenosu ČT 2 najdete zde.

Takhle to vypadá, když se fotí od boku mobilem. Nicméně, překonal jsem strach a zákazy a některá díla Josefa Čapka jsem si alespoň takto vyfotil. Zmizí zase do soukromých sbírek a vidět je budou moci moji vnuci. Souborná výstava mne nadchla a za úkol si beru, že si musím znovu pročíst Kulhavého poutníka, protože jsem jej před lety četl nechápaje. Malba patří mezi ty, které mne z mistrova díla chytají za srdce nejvíce. Jsou to plátna radosti, ke kterým Josef Čapek došel a dozrál (Děti hrající si na slunci, 1935).

Přikládám Vám kázání jak zvukem, tak v textu, měl jsem jej minulou neděli v Olivovně. Téma souzní z nadpisem tohoto článku. Čtěte, poslouchejte a komentujte.

Tedy přikládám poslední část výkladových poznámek k biblickým hodinám na texty knihy Skutků apoštolských. Nějak se mi zatoulaly poslední poznámky č. 45, tak je dodělám a přidám, ale nechtěl jsem už otálet. Tady to máte a užívejte, diskutujte a namítejte.Tady si stahujte.

Přelétli jsme autem republiku a ve středu 21. 10. jsme slavili Danielův den, protože promoval na konci magisterského studia. Fajn, Bohu díky! Tak mi nějak došlo, že další léta musíme s manželkou ještě dobojovat vše pro ty další tři :-) vše, co budou potřebovat. Každopádně Bohu čest a sláva!

Zajímavá debata o strachu v křesťanství, která vznikla na Rouhačích, dostala podobu malé studie. Když jsem ji psal a když ji dávám k dispozici, strašně jsem se těšil na okamžik, až se nebudu muset pozemsky bát, až se podívám z oči v oči svému Pánu. Posuďte, diskutujte a pište nám daniel@rouhaci.cz. Tady máte text.

Redakce Hospodářských novin mne vybrala mezi pět bloggerů, kterým stojí za to věnovat pozornost. Připadá mi to úsměvné. Nicméně vážím si toho. Sám bych nominoval jiné, kdyby se mne na pětici někdo ptal. Článek najdete v příloze Víkend ze dne 9. 10. 2009 s číslem 41. Pokud nejste předplatiteli HN a nebo nemáte zpřístupněn archiv, na webu si to nepřečtete. Děkuji Zuzaně Keményové, která mi tak bohatě přála v textu. Zpracovala moje odpovědi, které jsem jí poskytl. Abyste je mohli číst tak, jak jsem je dával, přikládám je do tohoto článku. Klikněte si na titul a čtěte, pokud chcete... Více...

Do rodiny našeho budoucího sboru jsme přivítali sedm nových členů a spoustu dětí. Tady je jejich fotka. Další fotografie ze skutečně první bohoslužby v Olivovně najdete v galerii. Fotil Michael Novák. Slavili jsme Večeři Páně a kázání bylo o rodině a dětech. Tady je text, zvuk musíme vyladit, moc by se to nedalo poslouchat. Vše je pro nás nové. Další neděli volíme staršovstvo a hlasujeme o samostatnosti.

Nový projekt? Spíš další důvod pro to, aby si o mně povídali křesťané, že to nemám v hlavě v pořádku. Kdekdo bude zuřit a milostivý Pán Bůh ať se smiluje. Rouhači se schází v buňkách proto, aby si ulevili. A já se jim pokusím pomoci ke skutečné úlevě. Tak na viděnou na webu nebo skutečně!

Dvojice nových kolegů je už úplná. Byli jsme spolu u jednoho stolu při snídani a plánujeme společné akce. Mimo jiné pojedeme ve čtyřech či v pěti do kláštera v Milevsku. Tak aby bratřím - a nám všem - Pán Bůh požehnal!

Loučili jsme se s prostory, ve kterých jsme strávili roky v Boží péči a dobrotě. Končili jsme také výklad dopisu Římanům, který nás doprovázel čtyři roky. Samozřejmě, že by se slušelo u něj zůstat déle a promýšlet jednotlivé kapitoly pečlivěji. Nicméně...  Třeba k tomu dojde.
Tady je poslední zvukový záznam a také text ke stažení. Jako tradičně se dost liší. Slovíčko dětem najdete v tomto článku, když si klinete na nadpis, rozvine se vám celé. Více...

To byl nadpis dnešního kázání, jehož text máte zde a zvuk tady. Nicméně je to také rys Karen Johnson Freeze, se kterou jsme se s přáteli loučili v pátek večer při koncertu jejích dětí v Pálffyovském paláci na malé Straně. Sama obětavě nespokojená se sebemenšími detaily překladů a odborných prací v oboru historie technologie, designu a dalších odvětví. A zároveň zahrnující vděčně celou oblast východní střední a jihovýchodní Evropy. Znali jsme se dlouho, přivážela k nám na každé léto zajímavé lidi ze Států, aby se věnovali našim studentům angličtiny. Díky ní bylo navázáno mnoho kontaktů a známostí. Nicméně, Karen byla také jen člověkem. Pro mne byl páteční večer nádherně objektivním zastavením. Hospodin nás všechny snese. Vede a dovede nás až k sobě! Žijte z toho!

Je to tady! Bylo to pěkné, až na to, že jednomu z nás rozbili okénko u auta a nestačili nic ukrást. Ach, ti andělé, pletou se ďáblům pořád do cesty! Tady máte text kázání, nestačil jsem nahrávat. Bylo toho moc. Ale bylo luxusní slovíčko pro děti. To je tady. Bylo s obrázky a alespoň pár záběrů z IPoda je tady. Omluvte kvalitu. Více...

Měli jsme neděli s prostřeným stolem. Na něm byl chléb a víno. Hodovali jsme Kristem. Kázal jsem o Martě a Marii. Nadpis článku je nadpisem kázání. Všechny texty máte zde a zvukový soubor najdete tady.

Příští neděli budeme v Olivovně, jejíž kapli si pronajímáme na zkoušku. Vypadá to, že od října tam budeme nastálo. Čas zůstává, bohoslužby tedy budou v 10.00 hodin. U tohoto článku je fotka  mého nejstaršího syna. Je to pramínek vody odkudsi z Jeseníků.

Měl jsem dorazit na veřejný rozhovor v Brně, který byl připraven na středeční večer. Pozvání bylo narychlo, takže jsem si neuměl udělat více času, než tolik, abych měl hodinu a půl rezervu mimo času na cestu. A bylo to málo! Dálnice stála. Nejprve se ve zprávách slibovalo, že za půl hodiny pojede, a pak stála až do setmění. Ale to už jsem nemohl ujet nějakou odbočkou a zachránit sebe i své posluchače. Takže je zachránili jiní a já jsem se vrátil nazpět. Jediným kladem - a velkým - bylo sedm hodin času se Šimonem, který mne doprovázel. Tady jsou poznámky k rozhovoru a tady je odkaz na můj blog v IHned, který v něm zmiňuji. Více...

Ve farnosti Petra a Pavla se střídají kolegové. Stanislav Buchta je už pryč, ve Znojmě. A dnešním dnem se loučí Zdeněk Vágner. To je ten v modrém, říčanském tričku. A namísto nej přišel bratr Konstantin Petr Mikolajko (zcela vpravo). Společnou fotku ze dnešní farářské snídaně v našem domě, kde je ještě ke jmenovaním také kolega Vladimír Pír z Uhříněvse (druhý zprava) vám poskytuji. Těšíme se ještě na jednoho řádového bratra, který nastoupí co nejdříve. Pán Bůh nám všem buď velmi milostiv. Práce je před námi mnoho! Fotky z první mše svaté najdete na webu říčanské farnosti.

Až po pěti minutách kázání, zcela soustředěn na to, co říkám, jsem si uvědomil, že nenahrávám zvuk :-) Takže dnes jen text. Bylo to na text 2. Korintským 13, 9. Tady to máte. Však mne v rádiu bylo až dost. V sobotních Dotecích víry jsem opět něco povídal a také i v nedělních jsem se ozýval. Paní Eva Hůlková mne totiž má prý v zásobě. Povídal jsem v sobotu, zde je záznam. Tady si to budete moci poslechnout z neděle.

Vybral jsem si s manželkou jižní Čechy. Chtěl jsem se podívat na své rodiště. Tak jsme procestovali od Frymburka až po Třeboň krajinu blízkou mému srdci. Moje žena v těch místech ještě nikdy nebyla. Měla trpělivost, když jsem některá místa projížděl pomalu a dvakrát. Více jsem přemýšlel a snímky jsem nasbíral jen Ipodem (Protože jsem líný tahat Nikona, a také proto, že jsem jej za dva roky v práci utahal tak, že by potřeboval do servisu. Neostří delší sklo a malé sklo je poslepované. Nicméně hlavní byla ta lenost.) Týden na změnu myšlení není moc. Soustředěně a nevyjukaně jsem se začal modlit až pátý den. Podle toho poznám, že jsem se dostal do stavu, kdy začínám nabírat. Už jsem zase vyjukaný, tedy v plné práci. Text v pdf si můžete stáhnout tady. Fotka je z Jindřichova Hradce a v galerii jich brzo najdete více. Více...

Děkuji všem, kteří mne podepřeli modlitbou při vysílání Doteků víry v sobotu 22. 8. 2009 večer. Dělal jsem co jsem mohl a záznam ke stažení máte zde.

To je počeštěný název vyznavače sociálního sportu, jak bychom mohli nazvat geocaching. Cacher hledá v Česku jednu ze 14 069 oficiálně zaregistrovaných schránek. Plastová krabice skrývá mince, hračky, zajímavé rukodělné maličkosti. Pokud ji pomocí satelitní navigace najde, může se zapojit do zajímavé hry.

Nejsem kačer. Ale toulal jsem se minulý týden mezi jihočeskými rybníky a přemýšlel nad mapami. Našel jsem mezi rybníky Starého Vdovce, Nového Vdovce, Ženicha, Starého Hospodáře a Nového Hospodáře. Na Třeboňsku jsou také rybníky Víra, Naděje a Láska, Dobrá vůle či Skutek. A rybníku Svět přímo u Třeboně se říkávalo dříve Nevděk... Ten však dodnes světem vládne.

Na těch cestách mi Pán Bůh položil na srdce kázání o hledání Boží tváře podle Žalmu 27 a tady jej máte v textové a ve zvukové podobě z neděle 23. 8. 2009. Fotografie přibližuje slovo pro děti o lidském těle, které měla Katka Strnadová.

Je to kázání na text ze 2. knihy Královské 6, 1-7, kde se Elíša ukáže téměř jako Indiana Jones, nicméně abych dlouho nenapínal, textový soubor z neděle  9. 8. 2009 je zde a zvukový soubor tady. Moc to po sobě poslouchat nemůžu. Spíše snesu čtený soubor. Někdo zas naopak. Užijte si! (Obrázek ze ScreenRant.com)

Končí oprava střechy, která částečně vyřešila bolavý problém kostela sv. Václava v Hrusicích. To je románský kostelík z Ladových obrázků, do kterého pršelo. Díky Evropským dotacím z LEADERU ( 1 174 000,- Kč), které jsme v MAS Říčansko sehnali, má alespoň loď kostela střechu novou a také bratři stačili opravit vstupní bránu. Tady je nová cedule s historií kostelíka, kterou jsme na zeď právě dnes přidělali.
V pátek přišel dopis o schválení platby pro Židovskou obec v Praze, které jsme sehnali  288 000,- Kč na architektonickou studii a projekt ke stavebnímu povolení. Tedy také hotovo, mohlo by se stavět, kdyby na to bylo. Oba dva projekty jsme osobně dělal. Takže se tu zcela nekřesťansky chlubím. Bohu díky, povedlo se!

Jako svatojanský chléb, tak byla poslední dvě kázání o evangeliu pro chudé časem a silami. Pro ty, co nemají síly bádat a zkoumat v závětří studovny a pro ty, kteří mají spoustu otázek. K té první neděli (poslední červencové) mám text (zvuk jsem nahrál tak dobře, že jej neumím komprimovat na menší soubor) a z té druhé mám zatím ke zveřejnění jen zvuk. Ta byla o nesení kříže. Slovíčko pro děti z této neděle 2. 8. 2009 je zde.

Více než dva roky držím časopis, který vydává občanské sdružení MAS Servis Říčansko pod názvem Zápraží. Dělám to s potěšením, vymyslel jsem si jej s chutí a držel jsem jej s nadějí, že se jej jednou vzdám ve prospěch samostatného života. Jako své dítě. Tak to dělám. Tady máte novou grafickou podobu, nové, přechodné číslo, které jsem dělal ještě s Ditou Fuchsovou. Více...

Dnes dopoledne jsme měli bohoslužby ve vymalovaném sálku už bez Krtečka. Přetřeli jsme jej, protože si jej paní z Centra pro rozvoj dětské osobnosti, která s námi místo sdílí, nepřála. Jakoby chybějící Krteček předznamenával náš odchod. Vymalovali jsme místnosti za velkých obětí  lidí ze sboru, stálo to dost práce. Je to starý barák. Nicméně dnes to bylo jako v novém. S kyticí růží a velkým pugetem meduňky a máty od paní Reginy. Četli jsme Ježíšova slova u Kázání na hoře, z Matouše  5, 33-37, tady máte zvukový soubor a přidávám k němu i poznámky textem tady. Přidávám Matějovu fotku jak od pana Sudka.

Dnes jsem kázal na objednávku. Je to necelý týden, kdy se nad textem z 5. kapitoly dopisu Pavlova Efezským ozvalo, že se káže stále o podřízenosti žen a ne o tom, že by muži měli milovat. Necelý den poté mi řekl druhý člověk, že by se mělo kázat více o podřízenosti žen. To je na mne jako červený hadr na býky v Pamploně, a tak nemohu než otevřít Bibli právě v dopisu Efezským. A kázání mělo dvojnásobnou délku a lidé to vydrželi. To si jich považuji! Tady máte textový soubor kázání Ve stínu bohyně a zvukový soubor téže neděle - téměř devětatřicet minut! Och! Na přání také přikládám kuchařku pro ty, kteří shromáždění vedou. Není nijak závazná. Je to jen mustr.

Vyrazili jsme s částí  našeho společenství (na fotce ještě chybí Novákovi a Matuškovi s Bětuškou) a s našimi přáteli do Libereckého kraje a strávili pár dní od soboty do středy v Bedřichově, Jablonci, Liberci a okolních kopcích a lesích. Skvělé! Rozhovory, hry a zpěv... Zjišťuji, jak velice oblibuji diskusní typ společenství, rád jej moderuji a trávím... Naše témata na večery? Více...

byla s Večeří Páně. Bylo to moc milé společenství, kterému jsem kázal toto a v textu to můžete mít tady. Během týdne jsem psal na IHned, kde mám domovský blog. To moje psaní můžete majít zde. Tak si to užijte. Psát budu častěji a s požitkem. Připravuji pořad pro ČRo 6 o českém venkovu. Z povzdálí pozoruji přípravu Modlitby za domov v ČR na  28. 10. 2009. Z přímých akcí jsem se vyvázal, protože se starám o říčanské společenství, kde je práce stále dost. Užijte si prázdnin!

Paradoxně jsem nevybojoval boj o doménu kvasnicka.info Po odchodu z Náchoda jsem ztratil přístup k doméně, protože byla provázána na náchodskou adresu a tu nikdo po mém odchodu neobstarával. Tím pádem jsem nemohl převést svou doménu, jen ji vždy na poslední chvíli zprostředkovaně zaplatit. Více...

Nápadná Američanka, která vyniká v mnoha oborech svého studia i v životě samém, převzala 11. 6. 2009 večer v modlitebně CB v Soukenické ulici diplom absolventky Christian International School of Prague. Patří jí blahopřání, povzbuzení a dík za přítomnost v našem společenství v Říčanech, kde je doma. Patří jí také naše modlitby za další studium v USA.

Přilepuji k jejímu obrázku a zprávě texty ze studia Skutků apoštolských, které souhrnně za několik týdnů můžete stáhnout zde.

Dovoluji si napsat několik námětů k rozhovoru a doufám, že jej budeme schopni. Fotka je z nedávné svatby Pavlíny a Martina Burešových v Říčanské Olivovně.
...Je to jako s dětmi, které na svých rodičích vidí lecjaké chyby, zaříkají se, že se jim vyhnou a pak je statečně opakují. Nemají-li schopnost otevřeného rozhovoru se svými současníky a přáteli, ve kterém by se bezpečně mohli vidět v zorném úhlu laskavé kritiky, kopírují rodičovské chyby a prohlubují je přímo osudově. Jestli něco chybí současnosti, tak je to paměť. Rozložená akta minulosti, svobodně nahlížené stránky dějin. A také ochota se té paměti vystavit na milost a nemilost. Děláme milosrdnou paměť, protože se milosti nedovoláváme u Boha. A proto současní a minulí politikové nevidí žádné své chyby, nedovedou konat pokání, tedy měnit své a veřejné myšlení... Celý text najdete zde.

Tedy to kázání z Říčan v neděli  31. 5. 2009, protože jsem se pustil do výkladu dopisu Galatským 5. kapitoly (16.-25. verš). Jako ilustraci k protichůdným silám jsem použil obyčejný klukovský prak. Vím, že se to rčení používá spíše pro stav opilosti. Já však byl, jak doufám, střízlivým kazatelem evangelia, který na svatodušní neděli povzbuzuje a ujišťuje. Jistě to můžete posoudit a napsat mi, co si o tom myslíte. Tady jsou texty i slovo dětem, které ve zvukovém záznamu není, a tady je zvukový záznam kázání.

To byl motiv aktivit, které pomalu uzavírám. Šlo o studii obnovy synagógy ve Strančicích, návštěvy hostí v gymnáziu, kde možná zprostředkuji ještě Tomáše Graumana - jako Wintonovo dítě - a pak také výstava projektu Zmizelí sousedé, kterou jsem doprovázel na Základní škole v Bezručově ulici v Říčanech. Na své osobě jsem demonstroval, v čem jsou Židé jiní (ač Židem nejsem). A vůbec, proč si jinakosti těch druhých spíše vážit, než jí odmítat. Bylo to skvělé dopoledne a děkuji za něj pedagogům té školy! Taky za jejich fotky, které bych rád co nejdříve naskládal do galerie. Jen jak to půjde. Více...

Marie Teresie Savojská, jak jí lidově říkali lidé v okolí Cafojka, si prožila tvrdý život. Více se do její osobní historie ponořila moje Maggi a já tu rád zveřejňuji její psaní, které vyjde v Zápraží 6/2006. Ten časopis www.zaprazi.eu dřeme jako pohané a křesťané bez rozdílu církví a toužebně si přejeme, aby obstál. Více...

Minoritský řád, řád menších bratří sv. Františka má svoji charismatickou minulost, se kterou si církev vždycky nevěděla rady. Dva polští řádoví bratři byli na misii v Jihlavě a pak si vyžádali od řádových představených poslání "kamsi" do třetích zemí. A začali práci v Paraguay, kde se jim - jako už tradičně v jejich řádu - oficiálního uznání dostává až dodatečně. Více o nich najdete na stránkách obecně prospěšné společnosti Aregua, která se stará o pomoc a publicitu: www.aregua.cz
Poslem minoritské misie byla paní Monika Ečerová (z blízkých Popoviček), která nám promítla dokumentární film z práce těchto bratří. Dohodli jsme se na sbírce pro tuto misii a na hledání větší spolupráce.
I kázání bylo tím směrem. Byl to výklad 15. kapitoly listu sv. Pavla Římanům, který si můžete stáhnout tady v textu a také ve zvukovém souboru. 

Ve středu 20. 5. pokřtí ekonom Tomáš Sedláček svou knihu s názvem, který je v záhlaví. Před mnohými svými kolegy se mírně shodil a možná mohl být mírnější, uvážlivější, pomalejší. Nicméně smršť mlžných odhadů, mýtů, solidních analýz nečekané světové krize šla ještě rychleji. Proto je dobré knihu přivítat, protože nevšedně a živě komentovala nejenom svět, ale také biblická slova. Já tu přidávám kázání, které jsem kázal 17. 5. 2009. Je na podobnou notu, jako Tomášovy úvahy, o kterých jsme spolu diskutovali a nad kterými jsme se i modlili. Je to také jedno z biblických slov, které jsem kolébal ve své mysli na letošní celocírkevní konferenci sborů Církve bratrské v Hrádku nad Olší, ze které jsem se právě vrátil. Tady je text a tady je zvukový záznam.

Vlastně téměř dva měsíce jsem nepřidal na své stránky nic. To je opravdu přečin. Moc se omlouvám a honem napravuji tím, že přikládám velikonoční kázání o ženách u hrobu Ježíšova. Texty, které je třeba dočíst, musím ale napsat: Genesis 22, 1-14, 1. Korintským 2 a Marek 16, zvláště pak druhý verš této kapitoly. Název kázání a zvukový záznam je: Kdo nám odvalí kámen od hrobu?

Ve skvělé písničce to zpívá 4Tet bezvýhradně pravdivě. Kdo se ale do Bruselu podívá, může přijít na mnoho zajímavých věcí. Především na to, že ta proklínaná Evropa má cosi do sebe a naše parlamentní demogracie by se od ní mohla mnohému naučit. Fotky z Bruselu skládám do galerie a zvu Vás na prohlídku. Dodám i text, ale ten zoufale nestíhám dokončit.

Kázal jsem o Boží moci a pomoci, tady je text a zvuk. Dětem jsem vyprávěl o tom, jak jsem se v Bruselu musel vždycky při vstupu do budovy svléknout z kabátu, vytáhnout opasek z kalhot, vložit telefony, propisky a vše kovové do krabice a prohnat rentgenem. Ten také prohlédl moji tašku na fotoaparát. V Českém domě jsem se měl možnost dívat na obrazovku - a  najednou jsem uviděl svůj křížek, který jsem velice postrádal už čtvrt roku. Byl v jedné kapsičce fotobrašny schovaný v záhybu... Já musím jet až do Bruselu, abych na něj přišel! Tak nacházíme svoji odvahu, víru, naději - Pán Bůh nám zjevuje sílu a dává svou pomoc i moc. A o tom  jsem pak kázal dospělým...

Na začátku skutečného jara posílám na svět jeden textový soubor a jeden zvukový. Je to jedno a totéž kázání, jen si všimněte, jak se liší. Jsou důkazem toho že se stále kázat jen učím. Naskládal jsem do Galerie dva nové soubory fotek a zvu na jejich prohlídku.

Pro velkopáteční vysílání Barev života, magazínu především pro seniory, jsem natáčel s paní Marií Retkovou rozhovor, který si můžete pustit 10. 4. 2009 v 11.00 hodin na ČT 1 nebo ze záznamu. Tady si přečtěte, co o tom psal server Říčansko.info a podívejte se na záznam. Na co se mne ptala? Více...

Dětem jsem vyprávěl o Josefu Sudkovi, kterého jsem vídal na Petříně, jak tahá stativ s deskovým fotoaparátem. Namáhavě překonává převýšení, zubama tahá černý hadr přes foťák a mhouří jedno oko neustále hledajíc záběr. Vlastně máme takový foťák každý ve svém oku. To, co vidíme, se promítá na sítnici hlavou dolů a teprve počítač v našem mozku, který zkombinuje obraz z obou kamer do jednoho, nám "ukáže" skutečnost tak, jak ji vidíme. O Pánu Bohu vyslovujeme velmi rychle soudy, které jej vidí kriticky. To udělal špatně či neudělal vůbec... A neměli bychom si konečně připustit, že skutečnost může být i jiná? Občas, že musí být něco hlavou dolů, abychom to nakonec mohli zpracovat, pochopit a přijmout?

Přikládám zase několik výkladů Skutků apoštolských - či jak někdy říkám: Skutků Ducha svatého mezi lidmi. A tady jsem přidal kázání o otázkách, zvukový záznam z neděle 22. 3. 2009.

Na stránkách Respektu jsem našel článek o novém kostele. Je to kostel Církve bratrské. Mám proti němu mnoho námitek. Třeba, že v něm není byt správce domu, ale ploch kolem na uklízení sněhu, sekání trávy a shrnování sněhu je více než dost. Pak mne zaráží, že se kostel zakopává s betonovým skeletem do země; nemá se pak kam rozšiřovat. Ale hlavně mi vadí, že na něj nejsou peníze a ta skutečnost je podle stavitelů téměř humorná a snad i kladná při prezentaci celého projektu. Kostel se asi už musí postavit, základy jsou položeny, vybetonovány... Nicméně je to celé špatně! Co by církev měla dělat, když nebude stavět kostely? Více...

Představuji vám znamenitou fotografii paní Heleny Lacinové z Peru. Je tu maminka se synem. Rád bych, aby autorka promítala všechny, pozval jsem ji. Fotka tady je jako ilustrace ke zvukovému záznamu kázání o rodině, které jsem měl v neděli 1. 3. 2009. Přikládám k němu i slova k Večeři Páně, kterou jsem podával pak. Když to tu věším, mám skoro dojem, že bych se měl naučit kázat. Mám vždy svědomí, že text nezpracuji dostatečně, ale pak je z toho taková kláda, že se to dá stěží poslouchat. Tak mi to odpusťte, snad se to naučím. Už jsem zaslechl, že o tom někteří silně pochybují. Chápu...

Věděli jste, že Abraham se Sárou pravděpodobně nežili v jedné domácnosti? Po traumatickém výletu na horu, kde byl obětován Izák, se vrací Abraham do Beer-šeby a Sára je v Chebronu, kde posléz podle Genesis 23 umírá. Abraham za ní přijde po její smrti, aby ji oplakal a pohřbil. Byla ta divná chvíle u oltáře se synem hororem, který už Sára neunesla? A to přesto, že Izáka nahradil Beránek? Jaké bylo jejich manželství obecně?

Kladu si mnoho otázek a přikládám dva zvukové soubory, jeden se slovem pro děti z neděle 22. 2. 2009 a druhý s kázáním. Stáhněte si je a komentujte.

Ve středu a ve čtvrtek příštího týdne mám strávit značnou část dne na ministerstvu kultury. Budu s kolegy posuzovat grantové žádosti sedmdesáti osmi církví, náboženských společností, farností a sborů, které žádají o podporu pro svoje aktivity. Druhý den žádosti šedesáti sedmi občanských sdružení a spolků, které podnikají cosi ve vztahu k nábožensko-kulturním aktivitám v roce 2009.

Mám pro vás jednoduchou otázku: Kolik žádostí přišlo z naší církve či z občanských sdružení spojených s naší církví? Odpověď je prostá: Ani jedna. (Vnímavý čtenář jistě tuší, co bude následovat a položí mi otázku: Kolik žádostí jste podal vy, bratře, či váš sbor? Žádnou?!) Z tohoto programu jsme loni žádali dotaci na kampaň k zákonu o narovnání mezi státem a církvemi a jednoduše jsme nemohli žádat opět, protože jsme minule dostali - nebyli bychom úspěšní. Měli jsme tam ovšem ještě jednu žádost navíc, pochopitelně neúspěšnou. Více...

Nebyl bych tím, čím jsem, kdybych nepotkal při středoškolských studiích jednoho muže. Byl to můj strýc, ke kterému jsem jezdil na návštěvu. Brali mne autem do Vimperka jeho děti. Byl jsem s nimi poprvé v sauně, poprvé jsem fotografoval reportáž z operace slepého střeva, poprvé mi někdo řekl, že se těší na mou první knihu... Strýc se mne vážně ptal a vážně mi naslouchal. Nebýt jeho, asi bych nebyl křesťanem v té podobě, v jaké jsem. Tak to už bývá. Rodiče mne k víře vychovali, jiní na mne nejvíce zapůsobili. Strýcův medailonek vysílala Česká televize 13. 2. 2009 v pořadu Barvy života a vy si jej můžete prohlédnout na webu české televize zde.

Pan M. byl v Náchodě a na Hradecku vždycky vlivným člověkem. Jeho propojení na špičky jedné politické strany a nezdolná drzost byly za kauzami v Náchodě před deseti lety vidět jasně. Že měl ve svém hotelu nevěstinec, to věděl kdekdo. Že vyhrožoval ředitelce Azylového domu pro matky s dětmi v Náchodě a nakonec ji spolu s kumpány vyválel ve špíně, to ví mnozí. Že měl na svém pozemku retranslační vysílače TV vysílání a hádal se s radiokomunikacemi o to, kolik bude za nájem, to si pamatujeme dobře. Dokonce opravářům bránil vstupu s pistolí v ruce. A právě to mne dostalo do veřejného života. Více...

Protože se děti v církvi nudí. Dospělí se rozlévají v teologických termínech, občas nevědí kdy skončit se zpěvem písní naskládaných za sebou v nesourodém sledu. A děti se nudí. Náš básník a programátor Honza Matuška přišel na znamenitý nápad, že dá dětem štěrchátka, což jsou různé možné i nemožné rytmické nástroje. Pak děti ty písničky snesou, pokud je snesou ostatní, protože bez vedení štěrchají naprosto podle svého rytmu. Každopádně to naše společenství nezabije, ale posílí, když si každou pátou neděli dá dětskou bohoslužbu. Obrázky z té poslední (v neděli  15. 2. 2009) jsou zde.

To je řada setkání začínající (v našich místnostech na Masarykově náměstí 17/6 v prvním patře) v pondělí 16. 2. 2009 večer ve  20,00 hodin. Zváni jsou lidé, kteří se nebojí o Bohu mluvit velmi negativně, protože mu - pokud existuje - přičítají od nečinnosti až po zlomyslnost. Mým stylem je, že jim to nevytýkám, ba naopak je povzbuzuji, aby se pokusili svou bolest vyjádřit přesněji a směruji je tam, kde může být vyřešena. Chci s nimi otevírat Bibli na těch stránkách, na kterých chtějí oni. Ze setkání nebudu odcházet jako vítěz či ten, který všechno vysvětlí beze zbytku, protože na všechno má nějakou církevní poučku. Naopak, chci lidem dát možnost dýchat. A pokud je Duch svatý - a já pevně věřím, že je - tak se jej nadýchnou! Více...

Vážení přátelé, diskusní fórum Osma si Vás dovoluje srdečně pozvat na další z pravidelných rozprav, jejichž účelem je překlenout deficit seriózní reflexe problémů, které nás významně ovlivňují. Tentokrát budeme diskutovat na téma: "HOSPODÁŘSKÉ VZTAHY S RUSKEM - PŘÍLEŽITOST, NEBO HROZBA?" Diskuse se bude konat v úterý 17. února 2009, od 18.00 hodin v Richterově domě (Malé náměstí 11, Praha 1). Řečníky budou: FRANTIŠEK MASOPUST, Výkonný ředitel Komory SNS a MICHAEL ROMANCOV, politolog, Metropolitní univerzita v Praze. Moderuje JIŘÍ PEHE Více...

Tím, že se včera v noci rozhodlo o možnosti dotovat z evropských veřejných zdrojů minimálně 200 000 EURO politickou stranu LIBERTAS, je rozhodnuto o tom, že v osmi státech působící prapodivné uskupení směřující k destrukci evropské integrace půjde stejnými stopami, jako hnědorudé nacionálně socialistické gardy v minulém století. Nic nového pod sluncem, jen je to třeba říci nahlas a zřetelně. Více...

Z konference kazatelů, či jak říká můj kamarád "Kněžského sletu" jsem přijel s pocitem, že jsme se nevěnovali tomu, co zní tajemně, složitě - tedy Velkému Poslání - a debatovali jsme o margináliích, ve kterých se téměř vyznáme. To se ale církvi stává dost často. Proto se k Velkému Poslání vracím v kázání, které je ke stažení zde ve zvukovém záznamu. Kázal jsem jej k Večeři Páně v neděli 1. 2. 2009 a bylo na texty Janova evangelia 1, 1-5 a 9-14; Ezechiel 16, 1-14. Také tu přidávám celý text rozhovoru s Pavlem Černým, který právě vyšel v Bráně. Je v editované verzi zhotovené redakcí poté, co Pavel Černý udělal korektury rozhovoru.

V posledních letech jsem musel být občas zlým. Nerad, ale musel. Asi jsem byl vychován  spíše jako submisivní jedinec, který se zlu nepostaví, ale evangelium mne přetváří do podoby toho, který byť se škodou, nakonec musí říci: "A dost!"

Nechci popisovat všechny příběhy. Pravdou je, že jsem z každého z nich velice unaven. Všechny se však podobají jako vejce vejci v tom, že jsem vždy postaven před svéráznou logiku a na krk mi někdo nastrčí chomout: "A zvykni si!" Jenže mně to smiřování nejde, a ještě navíc, většinou by někomu z mých blízkých či přátel moje mé měkké podvolení uškodilo. Více...

Kázal jsem o svobodě. Bylo to na text Pavlova dopisu do Říma. Tak si to tady můžete stáhnout. Dobrý poslech! Evropa má další odnož irské Libertas, sice proti vůli zakladateli, ale s rychlostí příznačnou pro Vladimíra Železného. To čeští Machisté, jak lze nazvat SSO, stranu svobodného občana, plánují s rozvahou a snad už mají i registraci. Více...

Už nejenom v Anglii, ale také ve Španělsku jezdí autobusy s krásným sloganem: Bůh pravděpodobně neexistuje, nedělejte si tedy starosti a užívejte si života! Viz článek v HN. Je to ale krásný doklad toho, že naivita ateistů i lidský hněv a odpor nakonec slouží opaku. Zvýrazní slova Bůh, Bible... O co jiného by nám, křesťanům, v tomhle velkém bazaru světa šlo?! Více...

Slíbil jsem, že budu svoji stránku využívat do krajnosti, tak posílám první zvukový soubor. Minulou neděli jsem natočil správně, ale je příliš velká. Tuto neděli jsem natočil špatně, takže soubor, který je ke stažení zde je nahrávkou od mého stolu v pracovně. Já se polepším, slibuji. Přikládám také textovou formu dnešního kázání o přikrývání hříchu a také další zastavení nad knihou Skutků apoštolských. A kdybych ještě stahovačům mohl doporučit, tak pochválím bohoslužby z ČRo2, které byly vysílány v neděli 11. 1. 2009 a jsou ke stažení na stránce Českého rozhlasu.

Mohl bych psát lecjaké drobnosti. Každá by vydala na povídku, avšak každá je stižena chorobou obyčejnosti. Týká se lidí ze Zápraží. To jenom pro mne ty maličkosti něco znamenají, svět o nich vědět nemusí. Ba, mám poslední dojem, že ani nechce. Máme tolik globálních starostí a státnických otázek, že na obyčejnosti zapomínáme. A k naší škodě. Více...

Vyjde v časopisu Církve bratrské BRÁNA. Až vyjde, dám jej ke stažení... Samozřejmě doznají změnu i otázky, které upravila redakce časopisu a rozhovor byl autorizován a pak ještě proběhla textová korektura redakce. Možná něco vypadne ještě ve zlomu stránek. Takže zveřejňuji jako upoutávku zatím otázky tak, jak byly kladeny:

• Pavle, konec starého režimu jsi zažil v Benátkách nad Jizerou, Kutné Hoře a v Praze jako kazatel sboru, kontaktovali Tě také příslušníci STB a co chtěli?
• Trochu odlehčeně: Podrobnou analýzu Církve bratrské pro vnitřní potřeby pořídil jakýsi příslušník STB se jménem Černý... Znáš ji (tuším, že jsi ji nepsal), jak charakterizovala Církev bratrskou? Více...