Křižovatka

Jako čerstvý šéfredaktor jsem hned druhý měsíc svého působení v Náchodském zpravodaji psal tiskové zprávy a články k návštěvě Josefa Škvoreckého. Laskavý Libor Volný mi opravoval hrubky a Jaroslav Suchý radil, co se hodí a co ne. Oba jsou mimo jiné Škvoreckého postavami ze Zbabělců. Musím se přiznat, že jsem se vedle nich mnohému naučil a ani poskakování kolem pana Škvoreckého tehdy, v roce 1999, ani později, mi nebylo zbytečné. Dnes už je všechno minulostí. Jeden, druhý a dnes i třetí, jsou na věčnosti. Prý říkávali: "Look at her!" a zkrátili to označení děvčat na "Luketa", tak dnes Look at him! (pastel od Bohumíra Španiela, Josef Škvorecký 1945)

Před Vánoci mi zavolala jedna paní z Hory Svaté Kateřiny na pomezí Čech a Německa, jejíž život trochu znám, a prosila mne, abych se pokusil o výklad jednoho biblického textu o zlu a dobru. Shodou okolností je právě zmíněný text z dopisu Římanům (12, 21) slovem pro rok 2011 z Hesel Jednoty bratrské, tak jsem do toho psaní vypsal svoje bilanční myšlení a provokoval jsem několika tvrzeními, která možná neprojdou ušima teologů. Tak se můžete pokusit o reakci. Budu za ni vděčný. Pište třeba rovnou na můj e-mail: dkvasnicka(zavináč)gmail.com A tady je ke stažení zníměný text, který jsem do severních Čech odeslal právě dnes.

Učím se zvonit. Pokud si někdo myslí, že vodit loutku a tahat za provázky je tak jednoduché - mýlí se. Musíte se s loutkou sžít. A pokud si někdo myslí, že zvonit je tak jednoduché, že jen taháte za provaz a "Alois a Luisa Olivovi" zvoní, nepochopil nic. Musíte se se zvonem sžít a pochopit jeho duši.
Rytmus může mít několik úrovní. To třeba zvoníte jako na poplach, ding-ding s výkladem třeba slá-va, slá-va nebo ho-nem, ho-nem. Tak jsme zvonili včera s andělskými kůry na počest narození Páně.
Pak ale můžet zvonit volněji, jeden úder větší a druhá strana jen přiklepne. To by se to ding-dong dalo pochopit jako tak-jo, tak-jo. Je to skoro jako rytmus srdce. Rytmus života. No a nakonec jen jednostranný úder ding, ding, který říká smířené jo, jo či trochu zklamané oj, oj. Najdu třeba ještě jiné rytmy. Prý se kdysi podle rytmu umíráčku dalo poznat, kdo umřel... Ale my nemáme umíráček, je to věžní zvon, který připomíná život. V pátek, o státním smutku, jsme zvonili na zvoničce před kaplí.
Mně ale spíše jde o to, abych našel mezi dětmi někoho, komu budu moci předat odpovědnost a nějaké úctyhodné řemeslo, protože takový Zvoník...

16. prosince 2011 prolétla koronou Slunce kometa Lovejoy. Byla předurčena k zániku, protože prolétla blíže, než obíhá Zemi Měsíc. Nicméně se po čase objevila na druhé straně. Slunce ji pomátlo,  kometa vytančila ven a pokračovala dále. Nikdo nepředpokládal, že Slunce má menší moc, než stanovily výpočty. Vysvětlení hledali odborníci v tom, že kometa byla větší než předpokládali.

V roce 2003 jsem pracoval jako manažer občanského sdružení ANO pro Evropu. Byl s námi i Václav Havel při koncertu pořádaném před referendem o vstupu do EU na Václavském náměstí. Zaujal mne zblízka jako křehký a obyčejný člověk. Ožil při zájmu o rozhovory pro zahraniční televize a nejvíce při aplausu zaplněného Můstku, kde stálo pódium. Když zasedl ke stolu, nechal si číšníkem přinést studené pivo. Protože byl po nemoci, téměř orosenou sklenici plzeňského schovával, jistě ji nechtěl mít na stole při natáčení.

Obecně řečeno, lidé revoluce byli menší, než jejich obrazy vymalované médii. Obyčejní a někdy chybující lidé. Lidé potřebující Boží milost. Nic, co bych měl uctívat. Bratři a sestry, milované děti Boží.

18. 12. 2011 zemřel Václav Havel.

Pár poznámek všem, kteří mají pocit, že věřit nemohou či úpí nad svou malou vírou. Najdete je zde a buďte si jisti, že jsem zvědav na Vaše názory.

Církev bratrská narostla o devět procent. Ale čeho?! Když se sčítají jen dospělí nad osmnáct let, když se může každý svobodně vyjádřit a křížek věnovat i nevěrec sympatizující s církví, která v jeho očích udělala to či ono dobrého? Je pak možno říkat, že jsme narostli?

Takže bych tak nejásal. Plný vděčnosti za každou jednotlivou duši chválím Pána Boha za ten dar, že se k nám někdo hlásí. Ale pokud by to mělo něco vypovídat o naší práci, pak jsem přesvědčen, že je to málo. Necelých deset procent růstu za deset let vypovídá o tom, že jsme dali to, co jsme byli povinni. To je "desátek" A kde je zbytek? Vinen jsem i já.

S bratry katolíky nesu jejich úbytek a vlastně i s ostatními. Těší mne přírůstek zase bezmála padesátiprocentní u Křesťanských společenství. To je fajn. Čtu komentáře. Sdílím to, co dávno říkám také. Církev nežije dneškem. Nedávno se učil primas český od francouzského. Kdo ví, zda se u něj naučí to podstatné - přístup, nikoli jen technologie oživení v katedrále.
Francouzský primas nemá barokní roucha, mitra je taková nízká, románská - spíše čepec, roucha celkem prostá. Biskup a koncelebrující se před bohoslužbou v civilu projdou kněžištěm, prohodí slovo s kostelníky a lidem na očích komunikují jako obyčejní lidé. Bohoslužby v katedrále zahájí mladá žena. Nicméně, nechci řešit jen Francouze. I u nás evangelíků vládne takový až alibismus. Když synodní senior velké evangelické církve pro média pronese, že si nás lidé najdou, když budou potřebovat, pak mi jde mráz po zádech.

Většina zlořádů v Čechách běží zároveň s mlčením církví, nemáme názor ani na běžné věci a není nás až na výjimky ani u dobrých a perspektivních věcí.

Nadpis z Danielova proroctví ukazuje jiného sčitatele. Nebyl to stát a nebyla to sama církev, nebyl to král a jeho úředníci. To kdysi Hospodin posčítal rentabilitu království a uzavřel tím, že jej svěřil jinému. Na tomhle sčítání sejde.

Když se v úterý v belgickém Lutychu odehrála tragédie, která příliš připomíná, že jsme ve dnech vyhrocených sporů, tlaků a zmatků, na které slabí lidé reagují nesmyslným násilím, dotkla se mně zmínka o mamince, jejíž dítě bylo zasaženo střelou z automatické pistole do zátylku. V té chvilce se dítě dívalo na maminku, jako by se ptalo: “Maminko, co se to děje?!”
Tento příběh mi připomněl jiný z Bible, kde rodiče přinášejí svá nemluvňata k Ježíšovi a učedníci jim brání. On se nedá a učedníkům pak osobně vysvětluje, že to dítě, které nese rodič, už samo jde k němu. Má v tu chvíli maminčiny nebo tatínkovy nohy.

Ženy, které trpí domácím násilím, se vzepřou často až ve chvíli, kdy partner sáhne na jejich dítě. To proto, že to jsou Ony; tam je konečně jejich citlivost, vše ostatní zvládají až neskutečně trpělivě.

Ježíš se těch nemluvňat dotýkal, žehnal jim. Nemluvil s nimi, nemohl od nich skutečně nic čekat. A učedníci jej, mistra slov, měli k tomu, aby děti nechal a rodiče nevnímal. To on nemohl, vnímal je jako celek. Je pravdou, že rabín pracuje tak, že nechá stvořit tazatele otázku a pomůže mu ji vyslovit, pak mu pomůže, aby si na ni odpověděl a nakonec se s ním raduje. Tady Ježíš plýtval svým talentem. Jen se dotýkal.

Mimina byla pro staré rabíny, ne pro mladého (ještě by mohl dostat chuť chovat) a tak se měli starci jako třeba Simeon sklánět nad maličkými a dávat jim požehnání. Ale Ježíš to vidí jinak. Proto je dobré dětem žehnat, dotýkat se jich a přát jim, poznamenávat je Božím jménem.

Nemluvňata řvou. To je jediné, co dovedou. A proto je ďábel a netrpěliví dospěláci nemají rádi. Ďábel proto, že mu připomínají další nebezpečí, jak píše Žalm 8. Pláč nemluvňat ční k nebesům jako val proti zlu a nespravedlnosti, protože z nových dětí vyrostou Boží bojovníci.

Kaplan, kazatel či farář má na starosti lidské duše. A musí se postarat i o domy, lesy, zahrady. Jen pan ministr Besser, s nímž jsem se nemohl smířit už ve chvíli, kdy se na ministerskou misi chystal, ví, jak je možné ohodnotit práci farářů. Respektive její obsah. Poslal na husitskou církev kontrolní komisi a ta prohlásila, že když je farář pokřtěný katolicky a není záznam o nějakém křtu husitském, či nějaký členský lístek a průkaz (na práci totiž kašleme) zneužívají se státní peníze. Kontrolorům se podařilo oběsit husity v jejich vlastní oprátce, protože jejich předůležité normy vytvářejí past. Nebudu je hájit, měli si uklidit, ale nesedí mi to a ptám se, komu to sloužilo, že se z takových věcí dělala v médiích bublina!? Nutno říci, že je škoda, že husitská církev nemá hejtmana, ale jen patriarchu. Hejtman by totiž začal řvát a popadl by cep. Patriarcha napsal dvě stránky slabé obrany.

Například sháníte dárky, nebo je na stole právě prostřena večeře a máte domluvené divadlo či koncert a romantický večer s manželkou a protože budou děti u rodičů, stihnete i něco jiného. Je to fajn a dobře, že se to všechno vede a nemáme se zle, ale tady je dost nebezpečná věc, která by neměla správcům vašich peněz projít. Zcela jistě můžeme mnoho udělat, ozvat se a bojovat za jiné poměry.

O co jde? Zdravotní pojišťovny si usmyslely, že zmenší počet zdravotnických zařízení - a zvláště těch menších a chudších v regionech. Deset tisíc lůžek, které poškrtá bude ze sedmdesáti procent právě škrtáno v těchto nemocnicích. To ale znamená, že padnou a pojišťovny zůstanou na svých ziscích, které jsou nemalé, přesto, že spravují peníze vybírané zákonem. Kdyby byl napsán zákon, že na váš domácí účet přiletí měsíčně pár stovek tisíc a vy z nich můžete a nemusíte dát dále většinu, pak byste se nezlobili, že? A přesně tak to je s pojišťovnami. Pokud si chcete přečíst víc, najděte a prostudujte si článek na mém blogu na iHned

Můžete teď podpisem pod antimemorandum říci, že kartelová dohoda pojišťoven (nazývaná memorandum) není fér. A pomoci nejen nám, ale i sobě. Tady je k přečtení zpráva o stavu věci: Zpráva a tady je Antimemorandum a zde je podpisový arch. Můžete se podepisovat také za organizaci.

Přátelé napsali během října Svatováclavskou výzvu biskupům. A vystavili ji zde. Je to reakce na projev pana Klause na pódiu vedle oltáře poutní mše. Jsem spíše toho názoru, že větší pozornost projevům tohoto pána škodí. Nicméně, za slova Tomáše Halíka, která byla startem ke zmíněné petici, stojím také i já.

Vláda schválila 27. 9. 2011 návrh na vyrovnání s církvemi. To už se jednou stalo a psal se rok 2008. Na poslední chvíli jsme do jednání vlády přivezli ještě horkou brožuru s čísly a návrhem zákona v černé limuzíně. Byla okamžitě rozdána ministrům a novinářům. Vláda měla připravený plán diskuse a možná i ústupové verze. Vyrovnání se však nelíbilo. Možná Hradu, možná vnitřním kritikům tehdejšího arcibiskupa a snad i politikům. Ti vše nakonec sklopili, a tak to máme na stole nyní. Rozdílem je, že církev dostává v poměru více nemovitostí, lesů a polností, než peněz. Výhoda či nevýhoda toho rozdílu se teprve ukáže. Jisté je, jak stále opakuji, že se s blokovaným majetkem celé tři roky stejně hýbalo, že se dokonce i prodával.

Pokud to projde Parlamentem, co s finančními prostředky udělá moje církev? Jaké má plány? Když se v roce 2008 někdo z novinářů zeptal, zda nějaké plány jsou, odpovídali církevní hodnostáři krčením ramen. Když za katolíky odpověděl biskup Radkovský, že část bude investována pro zhodnocení, vrhli se na něj, až mi jej bylo líto.

Co my? Zatím se proslýchá, že se peníze dají podle počtu členů na sbory. A tečka. To považuji za špatný vtip. Znamená to, že by se měly sbory pokusit o navýšení členů sborů. A myslím, že bychom se mohli do měsíce pyšnit třeba stočlenným sborem. Nebyl by to problém.

Pokud budou definovány peníze navíc jako peníze do sborů nebo na zamáznutí dluhů po divokých stavbách, pak to svědčí o naší neprozíravosti. Pokud počítáme s tím, že vše v církvi zůstane tak,
jak je, včetně personálu církve v ústředí, včetně dalších činností, pak jsme podle mého pohledu prohráli.

Já jsem už v roce 2008 navrhoval toto:
1. Dobrou analýzu skutečných potřeb stávajících sborů po stránce personální (někde jsou dva lidé hříchem a někde by se dva lidé hodili z hlediska rozsahu území a dalších misijních aspektů) a na základě toho udělat (proto jsem chtěl jasnější senioráty už v roce 2002 a opět letos v květnu ve formě pozměňovacího návrhu – viz závěrečnou část dokumentu - zde) strategický plán jednotlivých seniorátů a více samostatnosti do jejich hospodářského rozhodování, včetně plánu evaluace toho, jak se s prostředky hospodaří...
Z této strategie pro senioráty udělat strategii pro celou církev, v níž by byla zohledněna bílá místa republiky a korigovány zdroje pro dané senioráty.

2. Pokud nenastartuje (a jak říkám: je na to málo času) jiné chápání řízení církve, pak bych se stejně klonil k dělení částky vyrovnání na jednotlivé projekty, které budou o částku soutěžit podle kritérií dobře postavených dopředu. Opět se bude jednat o misijní projekty a projekty vedoucí ke stabilitě sborů - třeba pět grantových okruhů a v nich rozdělovat alokované částky. Cílem těchto peněz je vytvořit nové zdroje, nové peníze - v lidech, kteří skrze ně přijdou. Tyto systém má dobře propracovaný struktura MAS, ve které pracuji.

Okruhy projektů by mohly být následovně:
- Sociální - pomoci lidem bez rozdílu vyznání a bez vyznání žít a pracovat
- Zdravotnický - senioři a děti
- Mládež a dorost - vzdělání a získání dovedností
- Komunikační - "popelka" vztahů k veřejnosti (media, marketing, fundraising atp.)
- Misijní - soutěž o vybarvení nejbělejšího místa bez křesťanů na mapě ČR - sociální a kulturní dopad...

Dělit 25 mil. ročně je opravdu málo, ale vytváří to důvěryhodný model, na který se pak dá navázat skutečným nadačním fondem do kterého lze získávat zdroje různými způsoby.

Kdyby bylo na mně, vyhlásil bych tyto programy (dopředu připravené od roku 2008) právě ve chvíli, kdy začal hořet sever republiky. V pohraničí byly kláštery - V. Brod, Zlatá Koruna, Broumov, Krupka... Proč? Protože tam bylo dobré kultivovat ducha mnichů, ale především zem kolem a lidi v ní. Kdyby těchto klášterů nebylo, nebylo by nevídaného rozmachu oblastí pod vládou klášterů. A země by nebyla zabezečena u hranic.

Proč jsme nepropočítali a nepřipravili (teď je už málo času) program, který pomůže vrátit právo a spravedlnost a práci lidem v pohraničí? Když Romové a jiní za jednu místnost v ubytovně platí městskému úřadu ve Varnsdorfu 20 000,-Kč, proč jim nedat možnost práce a bydlení? Že jsou to Romové? Jistě, a proč se to povedlo například v Českém Krumlově a ještě jinde? Církev stojí mimo všechny snahy, zabývá se věcmi, jejichž mediální dopad jí jen a jen škodí. Průvody, slavnosti, festivaly... Na to nás užije.

Před časem jsem si napsal text, který je spíš na diskusi u stolu, než na kázání. Přesto má vlastně formát kázání. Udělejte si s ním, co chcete... Nejlépe: Diskutujte!

Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili,
od toho budou žádat tím více. Lukášovo evangelium 12,48
"Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Izajášovo proroctví 55,1

Peníze
"Křesťané mají hovořit o spasení a duchovních záležitostech, ne o penězích!" namítá leckdo. Však jsou ale peníze duchovní záležitostí. Náš svět není na dvě půlky! O penězích mluvili poměrně svobodně všichni Boží lidé, Pána Ježíše, Syna Božího, nevyjímaje. Jednou svěřil Pán Bůh prorokovi Ageovi (Ag 1,5-7) tato slova:

"Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty! Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku. Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty."

V roce 520 před Kristem, kdy tato slova zazněla, se rodil svět peněz. Dareios, panovník médskoperské říše se dostal do problémů. V říši bylo tak málo potravin, že by se mohli lidé spíš živit drahými kovy, než pšenicí. Bylo to kvůli neuváženému hospodaření jeho předchůdce, který jen válčil. A tak Dareios řešil inflaci zlata a stříbra tím, že začal razit peníze - dáreiky. V Indii se stalo daleko později vlastně totéž. Východoindická společnost britská platila Indům za koření a látky zlatem a stříbrem, které Britům před tím Indové v daních odevzdali. Výsledkem byla země utopená ve zlatě, ale chudá a bez prostředků, které ožebračení rolníci nestačili vyprodukovat.
Zkrátka, Izraelité vydělali zlato a stříbro, ale neměli možnost si za to nic koupit. Jako by měl jejich váček děravé dno. Svoje domečky si postavili, ale ekonomika nešla dopředu, hrozil hlad. Nedaleko od nich stál rozestavěný chrám. Osmnáct let ho nebyli schopni dodělat. V přeneseném významu můžeme říci: Církev byla zarostlá divokým křovím, nebyl na ni čas, nebylo na ni zlato a stříbro. Nedalo se s ní hnout.
Svět peněz  platí až podnes tak, jak jej Dareios nastartoval. Pokud máte zlato, je to fajn, ale jeho hodnota se nepočítá ve zlatě, ale v penězích za unci (váhovou jednotku).   Abyste měli hodnotu vhodnou k dalšímu  nakládání, musíte zlato a stříbro převést na peníze. Vykoupit.
Jak to známe z našich starších bankovek, papírové peníze byly kryty hodnotou zlata a stříbra. Kdyby bylo co jíst, mohl vypočítavý člověk v Izraeli čekat, a pak někdy to zlato prodat - za  peníze. Ale to nešlo. A tady Pán Bůh významně pronese tato slova: 
Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. (Ag 2,8) (Vy, kdo jste ještě na titulní stránce, klikněte na nadpis a čtěte dále... Více...

Napsal jsem tři poznámky do Brány. Vyšla jedna, kterou si kolega redaktor vybral. Tady jsou všechny... Přiznám se, že mi není lehko. Nezažil jsem první republiku, ale podvědomně cítím už dávno, že se schyluje ke špatným časům. Lidé už dávno zaměnili prostá řešení za jednoduchost. Co je prosté, vůbec nemusí být jednoduché, a většinou také není. Jednoduchost napak upřednostní rychlost, bezbolestnost, nenáročnost. A taková je skutečnost naší společnosti. Lidé kolem mne, včetně mnoha vážených, křesťany nevyjímaje - milují jednoduchá řešení a nedomýšlejí důsledky.

Po kliknutí na nadpis Více...

Moje celá odpověď (do HN se nevejde):

Připadá mi zvláštní, že se mne ptáte ve chvíli, kdy se připravuje střídání na postu ředitele ČT, slabá vláda musí kalkulovat s možností konce a politici začínají zbrojit na volby v roce 2012. Správné věci se dějí v Česku v nesprávný čas a mají více významů. Pokud tedy vše zůstane tak, jak je a budou tu soupeři veřejnoprávního celoplošného televizního vysílání, pak reklama má zůstat České televizi tak, jako jim. Ano, patří. Pokud tam nebude, tak by televize s reklamou měly z výnosu platit přímo ČT na obecně prospěšné projekty, nejen odvádět do fondu.

Jsem stoupenec utopie, když čekám na Boží království, které bude bez spoluúčasti. Alespoň tak to píšou v Bibli. Nicméně i tady na Zemi mám dojem, že se míjím názory těch, kteří vládnou. Obávám se, že jak socialistů, tak pravicových politiků. Více...

Sváteční slovo má jen pět minut. Z natočeného materiálu, který se dává dohromady téměř čtyřicet minut, se vystříhá finální podoba a logicky mnohé zanikne. Proto přidávám textovou podobu k tomu, co si můžete přehrát na webu České televize. A tady je text: Více...

Někdy zjara roku 2001 jsem byl pozván do Švédské ulice na Smíchově. Seděla tam zvučná jména českého veřejného života. Po levé straně mi zasedl Jan Dobřenský z Dobřenic a na pravé straně Jiří Lobkowicz, oba mi dali své vizitky a mnoho úsměvů. Chtěli ode mne práci na Hradecku, protože zakládali politickou stranu. Jejich velikost měla stačit jako odměna. Jejich touha udělat něco velikého jako zadostiučinění. Více...

Poprvé jsme se potkali, když potřeboval na svou kapli ceduličku, kde by někdo vypsal bohoslužby. To byl ještě v Trmicích a já v Děčíně v technických službách. Na dvorku jsem měl dřevotřískový barák a v něm jsem psal cedule a lakoval dopravní značky. V tom pološíleném světě jsem pobyl tři roky. Cedulku jsem vyvedl v nejlepší verzi, v jaké jsem toho byl schopen. Stal jsem se přítelem spřátelování. Více...

Zvu vás do diskuse na novém portálu IHNED. Najíždíme opatrně. Třeba tímto článkem: Neschopnost věřit

Ale nikdy jsem neřekl, že "VŠ vzdělání je volitelný nadstandard, který absolventy zvýhodňuje na trhu práce. I oni by se tak měli na financování škol podílet." To mi v THINKTANKU zatím v rámci záběhu přišili něco, co mi nepatří :-) To se vyvrbí!